„Když se nedaří, je lepší se navzájem uklidnit. Když člověk vidí, že zápas nevyjde, není namístě ještě stresovat. Spíš jsme se snažili povzbuzovat, abychom si věřili. V play off jsme neměli žádný velký propadák, a přestože v prvním finále nám tam góly napadaly, tak hned ve třetí třetině jsme ten výkon stabilizovali,“ povídal 40letý šéf kabiny Komety.
O tom, zda v sobě najde motivaci pustit se na podzim za pokusem o další titul, se teprve rozhodne.
Co za dojmy ve vás převažuje?
Všechno se to mísí. Obrovská úleva, únava taky, stálo to spoustu sil. Ale to teď jde stranou. Mám strašně příjemný vnitřní pocit, který hřeje, jsem šťastný za kluky, za celé Brno, že se nám podařilo zopakovat tu loňskou pohádku a dotáhnout to až do konce.
Jste hrdý na to, že Kometa má za vaší éry rekordní třináctý extraligový titul?
Je to třešnička na dortu, že Kometa na prvním místě historických tabulek odskočila a my tady jsme toho mohli být součástí.
Je pro vás jako pro rodáka z Třebíče pikantní, že ve stejný den jako jste vy dosáhli na titul sestoupila z extraligy Jihlava?
To vůbec ne. Mě mrzí, že Jihlava nebude v extralize, a je to škoda, protože zápasy Brno versus Jihlava měly výbornou atmosféru a kulisu.
Čemu přičítáte, že byl letošní let k titulu stejně výsledkově hladký jako ten loňský?
Věděli jsme, co dokážeme. Loni nám to perfektně vyšlo, a když jsme každou sérii začínali venku a kromě prvního zápasu ve finále se nám začátek podařilo vyhrát, tak nás tahle vykročení taky motivovala. Táhli jsme za jeden provaz, všichni si správně načasovali formu. Výsledkem toho je tento krásný pocit.
Čím si vás hráče získal majitel Komety a její hlavní kouč Libor Zábranský?
Přístupem. On věřil nám, my jsme věřili jemu. Výborně mezi sebou komunikujeme. Nikdy na nás nepřenášel tlak, na druhou stranu nám dokázal i vyhovět, když jsme cítili, že něco potřebujeme. Byli jsme na jedné vlně. Bere nás jako rodinu a já bych v tom s ním souhlasil. Ta symbióza tam je. Vždycky je dobré, že šéf věří týmu a tým svému šéfovi.
Co vás roky a úspěchy v Kometě naučily?
Pracovali jsme na tom a snažili jsme se přenést to do kabiny, aby všichni hráli jeden za druhého a nikdo nepolevil. To jsme si hlídali. Každý dostal svoji zodpovědnost. Hvězdy, které nehrají pro tým, nikdy nic nevyhrají. Nehrálo se na individuální body a výkony, ale na to, aby se zvítězilo. To se nám v kabině za ty roky podařilo uhlídat.
Zůstane ve vás tenhle hlad?
Radosti z vítězství se člověk nikdy nenabaží. Ale tady… Asi míříte k mým dalším krokům. A já nevím. Teď si užiju oslavy, a co bude, to se uvidí.
Vy vnitřně už jasno máte?
V hlavě to nemám. Žiju přítomností. Věk mám, a ne malý. Ale nyní opravdu nevím. Nebudu předbíhat.
Zábranský říká, že když budete vy sám chtít, jste připravený tak, že vydržíte dalších pět let. Troufnete si na to?
To asi určitě ne. Rána už teď jsou těžká.(usmívá se)
Před rokem jste za přínos k titulu slíbil udělat Martinu Eratovi nový trávník. Co budete vy sám po mužstvu chtít letos?
Mančaft už mi nadělil zlatou medaili. Takže mi nic nedluží. Když jsem měl narozeniny, kluci mi dali krásný dárek, teď jsem spíš jejich dlužníkem já.
