Energie porazila Kladno a on byl znovu v kabině. Už jako asistent trenéra. Josef Řezníček se vrátil k hokeji. V Karlových Varech. "Byl to pro nás hrozně důležitý zápas. Už to s námi vypadalo znovu špatně, nakonec jsme to ale otočili. Právě tohle byl moment, který mužstvo potřebovalo. Znovu si dokázalo, že hokej umí. Věřím, že to psychice pomůže," říká Josef Řezníček.
Dnes večer se dozví odpověď. Doma hostí se svým týmem Brno, které se zázračně zvedlo a teď vévodí skupině o udržení. Zatímco se Energie tahá o černého Petra s Kladnem a Mladou Boleslaví.
"Doufám, že hráči udělají pro vítězství všechno. Po tak vybojovaném vítězství se jim hlavy znovu trochu otevřely. Vím, že to nebude teď jako mávnutím kouzelného proutku, že najednou všechno poběží jako kdysi. Zvednout se můžeme jen řadou postupných kroků. Musíme používat všechny věci, které si řekneme, které mají ke zlepšení vést. Všichni hráči je musejí stoprocentně dodržovat. Čeká nás ještě strašně těžká práce," ví Řezníček.
Těžká práce, těžké rozhodování. Právě o něm mluvil v souvislosti s Řezníčkem další navrátilec do karlovarské kabiny - loňským titulem ověnčený kouč Josef Paleček.
"Nebylo to lehké rozhodnutí, jsem ale strašně rád, že je tady," říkal Josef Paleček. "Těžká práce? Fyzicky určitě ne," směje se Řezníček. "Je tu ale určitá zodpovědnost, chci mužstvu něco dát, vtisknout zpátky.
Připomenout hráčům, co uměli dřív a zbavili se pocitu, že se jim nedaří." V úterý si mohl Řezníček poprvé v práci odpíchnout s pocitem: dnes mám splněno na sto procent.
"Když se to takhle podaří, člověk si oddechne. Řekne si: ano, jde to. Do té doby to ale vypadalo, že se jde hlavou proti zdi," usměje se Řezníček. Zpola trpce.
S čím byla v minulých letech Energie tak úspěšná, to však Řezníček většině beků nepřipomene. Po sezoně klub radikálně omladil obranu, sám Řezníček byl jedním z těch, které pak Karlovy Vary nedokázaly nahradit.
"Nerad bych se znovu pouštěl do debat typu - co se stalo. Jsem přesvědčený o tom, že každý hráč může týmu dát ze sebe určitou kvalitu. Někdo to má v sobě víc, jiný méně, nějakým způsobem ale dokáže přispět každý.
Vím, že v týmu došlo k určitému posunu, že se obměnila obrana. Důvody k tomu určitě byly. A byly to jasné důvody. Teď se ale řeší jiné věci. Skládáme mozaiku ze všech hráčů, každý z nich musí pochopit, že je její součástí. I hráči, kteří nemusí mít mentálně ani herně na to, aby teď dokázali nahradit hráče, kteří odešli. Přístupem, jednoduchou hrou a podporou od ostatních spoluhráčů se to dá určitě docílit."
Právě soudržnost týmu byla věc, která Řezníčka ve zpackané sezoně trápila nejvíc. "Na tom musíme ještě zapracovat," říká také. Jak moc Řezníček trpěl? Prý ani moc ne, spíš o karlovarském hokeji soustavně přemýšlel. "Kde je ten zakopaný pes," zakaboní nakrátko čelo. "Jsem rád, že jsem se v tom angažoval. Alespoň poradním hlasem, krátkým rozborem."
Víc do práce trenérů však až do návratu Palečka nezasahoval. "Myslel jsem, že se v lednu už stavidla konečně zvednou, že se situace konečně uvolní. Jenže místo toho se mužstvo na konci sezony znovu propadlo do letargie. Výkony jako na houpačce se tady objevovaly celou sezonu, na jejím konci se ale mužstvo zrovna zhouplo dolů. To je také důvod, proč se spadlo do soutěže o udržení."
Do soutěže, o které vám každý ze zúčastněných zopakuje: všechno je tady o psychice. Taky proto přizvali do Karlových Varů znovu Řezníčka. "Jsem takový motivátor," přirovná sám sebe.
Marná sláva, slovo Josefa Řezníčka bude v hokeji ještě dlouhá léta něco znamenat. Zvlášť v Karlových Varech. "Kluky tady znám, vím, co od nich mám čekat. Může je trochu usměrnit. Ale nejsou to dlouhé řeči, ty by mužstvu v jeho situaci moc nepomohly," ví Řezníček. V karlovarské kabině má ale samozřejmě dál hlavní slovo hlavní trenér - Josef Paleček.
