„Lépe jsem se cítil na středu, ale abych šel za trenéry a řekl jim: Hoši, jsem centr, tak to by asi nešlo,“ usmál se Hrabal.
Jaké je být najednou útočníkem?
Je to něco jiného, ale jsem rád, že si to mohu zkusit. Opravdu je vnímání hry rozdílné z pozice obránce a útočníka. Je tam spousta situací, které obránce vidí úplně jinak.
Co třeba?
Především v obranném pásmu, při přebírání hráčů. Obránce má pořád svoje prostory a jen jeden z útočníků je ten, co brání v předbrankovém prostoru. Vše je ale především o komunikaci.
Nehrozí, že s vámi bude tým najednou hrát se třemi obránci a dvěma útočníky?
Ještě než mě trenéři postavili do útoku, tak jsem o tom přemýšlel. Něco takového v historii ještě nikdo nevyzkoušel. (smích)
Neuvažoval jste v minulosti, jestli hrát v obraně, nebo v útoku?
Ne, to dilema mám až teď ve třiceti. (smích) Vážně mě to baví. Mám ale větší sympatie k našim obráncům. Když vidím, že mají v obranném pásmu problémy, chci jim co nejvíce pomoci.
Máte i větší touhu dát gól?
Ne, to ne, spíše mám touhu nahrávat, jak jsem si všiml. Přitom bych měl více střílet.
Potíže se střídáním nemáte?
Ne, na střídačce se mluví, v tom problém nevidím.
Už tušíte, zda vaše role útočníka bude pokračovat i v úterý v Brně?
To nevím, ale třeba se zítra rozchytám. Ale vážně, jsem obránce. Uvidíme.
