Sparta ukázala, jak moc po play-off prahne.
Čím? Třeba tím, že všichni zranění hráči chtěli k rozhodujícímu utkání nastoupit za každou cenu. "Ráno bylo na tréninku plno, každý chtěl hrát. To se cení," říkal rozesmátý centr Jan Marek.
Sparťanská marodka čítala pět jmen. Ptáček, Kratěna, Netík, Sivek a Ton.
A právě Petr Ton byl ukázkou obrovské touhy. Ač má v levé paži kovovou destičku, která mu zpevňuje zlomenou vřetenní kost, ráno před utkáním řekl trenérovi: "Jdu do toho!"
"Nastoupil jsem na vlastní riziko. A teď jsem šťastný. Všechno dopadlo dobře a ruka vydržela," pravil svým typicky tichým a klidným hlasem. Přesto z něj sálalo uspokojení.
Ve Zlíně, s kterým se Sparta ve čtvrtfinále utká, se mají čeho bát. Nejlepší střelec extraligy v něm chybět nebude. "Není důvod k obavám. Ruku mi chrání sádrová dlaha. Strach v soubojích rozhodně nemám. A že by po mně soupeř úmyslně šel? To si nemyslím," zakroutil Ton odmítavě hlavou.
Po zápase bylo ve sparťanské kabině veselo, kdybyste však do ní zašli v předchozích dnech, divili byste se.
"Byly to hrozný nervy. Už od neděle," přiznal Marek. "Myslel jsem jenom na zápas se Slavii. Dokonce se mi o něm zdálo. Kdybychom nepostoupili do play-off, byl by to průšvih," ulevil si drobný útočník.
I kouč František Výborný přiznal, jak moc napjatý byl. "Jsem šťastný. I kvůli tomu, že jsme po předchozích zápasech s Plzní a Vítkovicemi byli tak kritizovaní. Kdybyste mi ráno řekli, že vyhrajeme nad Slavií 6:1, myslel bych si, že jste spadli z Marsu."
A jaké jsou reakce na čtvrtfinálového soupeře ze Zlína?
"Jsem velice spokojený. Je to daleko přijatelnější protivník než Liberec, nebo Slavia. Se Zlínem máme totiž nejlepší bilanci. Věříme si," pochvaloval si Petr Ton. "Ze soupeře máme respekt, ale já si ho přál," přidal se spoluhráč z útoku Marek.
