Jakou máte vlastně na plzeňské střídačce úlohu?
Oficiálně nemám na starosti nic. Jsem tam jenom takový blázen, který na všechny pokřikuje. Snažím se komunikovat s trenéry, protože jeden z nich hlídá beky a druhý útočníky. A já jsem taková spojka mezi nimi. Sleduju taky systém, jakým hraje soupeř, a mám k tomu občas poznámky.
Nemáte chuť někdy skočit na led?
Nikam určitě skákat nebudu. Řekl jsem, že už nebudu hrát. Já původně nechtěl lézt ani na tu střídačku, ale Martin Straka byl se mnou na obědě a říkal, že to tam nějak není ono. Zkusil jsem si to tři zápasy před koncem základní části a chytlo mě to.
Nenapadlo vás to už dřív?
Já jsem byl spokojený s rolí, kterou jsem měl celou sezonu. Dohlížel jsem na obránce a na celý tým zeshora, chodil jsem na tréninky, ale necestoval jsem na zápasy ven. Jenže pak mě to vtáhlo. Jsem za to rád, i když rodina možná ne. Ten hokej ve mně je, i když mě už hrát nebaví. Leda za staré pány.
O vašem možném návratu se přitom několikrát mluvilo.
Jo, jednu chvíli jsme měli hodně krátkou střídačku, měli jsme pár zraněných obránců. To už mi balili bágl. Ale já sám jsem nad tím nikdy nepřemýšlel.
Výkony plzeňské obrany se v play-off viditelně zlepšují. Berete to jako výsledky své práce?
Myslím, že kluci dodržují to, co jim naordinujeme. Začali tomu věřit a začali věřit i sami sobě. Tím, že Marek Mazanec chytá výborně, zvedá se celá obrana. Podobné to bylo, když tu byl Tuukka Rask. S ním jsme viděli, jak se všichni obránci zvedají, že se na něj můžeme spolehnout. Že i když udělají chybu, tak on to chytne. Dostávali jsme minimum gólů, kluci si věřili. A to se přenáší i teď do play-off.
Musela se hra obrany po Raskově odchodu změnit?
On byl neskutečný v tom, jak hrál s hokejkou, jak si chodil pro puky. Bylo vidět, jak se hokejem tady u nás hrozně baví. My jsme tu hru přizpůsobovali jemu, ale i Mazy je ve hře s holí vynikající. Takže jsme to pak nemuseli až tolik upravovat. Kluci můžou pokračovat v tom, co hráli celou sezonu.
Jak to s vámi bude v budoucnu? Baví vás trenéřina?
Všichni mě přemlouvají, abych si udělal nějakou licenci a začal trénovat. Ale já si tím nejsem vůbec jistej. Mám syna ve čtvrté třídě, hraje hokej, malej pětiletej zase začíná bruslit. A trénovat zabere strašně moc času. Já obdivuju kluky, kteří to dělají. Když jsem byl hráč, tak jsem odtrénoval, za tři hodiny jsem byl pryč a měl čistou hlavu. Teď když to vidím z té druhé strany, vím, kolik je to práce. Mě to baví teď v play-off, ale nejsem si jistý, že bych to chtěl dělat trvale. Není to pro mě priorita.
Jak vlastně vypadá vaše smlouva s Martinem Strakou?
Ta je otevřená. Mám kontrakt do 30. dubna, ale to je jen proto, abych mohl v klubu fungovat. Je to věc, která mě netíží. Nějaká spolupráce bude dál, my si s klukama vyhovíme. Jsme čtyři, výborná parta, řekneme si každý svůj názor a to mě hrozně baví. Ale když vidím, kolik času tam kluci stráví, nejsem přesvědčený, že bych to mohl někdy dělat. Až tak zapálený do hokeje nejsem.
Když si vzpomenete na to, jak to vypadalo v Plzni při výluce v roce 2004, a jak to vypadá teď, jste pyšný na to, co se Martinu Strakovi podařilo z klubu vybudovat?
Já jsem strašně rád, kam jsme to dovedli, ale ještě nejsme u konce. Martin odvedl pro Plzeň obrovský kus práce, v téhle ekonomické době není jednoduché shánět peníze, obětovat rodinu. Za tolik práce, co on odvedl pro plzeňský hokej, by mu měli postavit sochu. Já bych mu přál ten nejvyšší úspěch, aby mohl konečně skončit, pověsit ty brusle na hřebík a začít si užívat. Věřím, že to dotáhneme do vítězného konce a on konečně bude mít ten svůj klid, který mám teď já, když jsem ukončil kariéru. Mohl jsem se vyspat, nemyslet na nic jiného.
Bude on vůbec umět vypnout?
Od začátku sezóny, co jsem tady, na něm vidím, že si jde na led odpočinout od všech starostí. Ale já čekám na to, až si to začne úplně užívat. Vypne a bude mít pohodu. Už tím, že se postoupilo do finále, splnil cíl. Věřím, že sponzoři teď přijdou, dají peníze a ta Martinova práce bude trošičku lehčí. I kdyby ještě hrál třeba dalších pět let, přál bych mu, aby si to mohl naplno užít.
