"Bylo to průkopnické, zkusilo se to a zase skončilo. Tehdy to asi nebylo moc zajímavé," vzpomíná útočník Komety Milan Kokš.
První československý pokus o play-off ztroskotal možná i z logických důvodů. Vždyť vítěz základní části nehrál semifinále (čtvrtfinále se nekonalo) se čtvrtým týmem, nýbrž se třetím Kladnem, zatímco druhá Jihlava narazila na čtvrtou Bratislavu.
"Navíc jsme začínali venku a z prvních čtyř zápasů jsme hráli v Kladně třikrát a prohrávali 1:3. Nakonec jsme to otočili, ale byli jsme utahaní jak koně a padli na odpočatou Jihlavu," říká Kokš.
Zatímco semifinále se hrálo na čtyři vítězná utkání, finále už jen na tři. A zase Brňané začínali venku. Nesmyslně. "Trenér Bouzek nám vždycky vykládal, že to na nás ušili během sezony v Praze, ale kdo ví, jak to bylo a proč se to hrálo takto," připomíná obránce Jaromír Meixner.
Kometa měla v celém experimentu nejhorší výchozí pozici, ač v dlouhodobé soutěži skončila o bod před finálovým soupeřem. Ten už měl za sebou šňůru čtyř titulů a hotovil se získat pátý. Což se mu také povedlo.
Doma Jihlava vyhrála 5:3 a 6:5 po prodloužení. "Místo doma jsme zase začali venku. Když přijela Dukla k nám, její hráči tvrdili, že dvakrát u nás neprohrají. Vyhráli hned první zápas 1:0," povídá Kokš. Jediný gól vstřelil tehdy litvínovský Jiří Bubla, který pobýval na Vysočině na vojně. "Měl ho hlídat Franta Ševčík. Neuhlídal," doplnil Meixner.
Bylo play-off v roce 1971 vůbec tak výjimečné jako v současnosti? Byly to zápasy s přidanou hodnotou, které hltali diváci? Nejspíš ne. Play-off nemělo takovou mediální podporu jako současné, nikdo neznal jeho zákonitosti. Americký vzor byl nedosažitelný a schovaný za železnou oponou. "Lidé v Brně byli prostě zvyklí, že se pořád vyhrávalo. Byly to pro ně úplně normální zápasy," míní Kokš.
Průkopnický čin hokejového svazu utnul šanci Komety získat dvanáctý titul. Od té doby už se brněnský hokej jen propadal. Naopak nyní play-off dalo šanci vzmáhajícímu se mužstvu bojovat právě o onen dvanáctý triumf.
