Odcestoval s českou výpravou, ale první dva zápasy sledoval jen z hlediště. Na soupisku se nedostal, obránců bylo víc než volných míst.
V pondělí v noci přiletěl do Prahy, pak se autem trmácel do Třince. Celou noc řídil, usnul až chvíli nad ránem.
V zápase na něm však únava znát nebyla. Naskočil do první pětky. Hrál důrazně, tvrdě najížděl do útočících soupeřů. V první třetině dvakrát sklidil potlesk za perfektní obrannou práci.
„Paráda,“ pochvaloval si třinecký trenér Pavel Marek. „Jirka hrál skvěle, smekám před ním, zvládl to výborně a dneska patřil k našim nejlepším hráčům.“
Nejlepší Hunkesova chvíle přišla ve 48. minutě. Budějovičtí byli v té době v euforii, dali dva góly a nepříjemně dotírali. Třinecký bek sebral soupeři puk u mantinelu a kolmým pasem poslal do brejku rychlého Martynka.
Ten se trefil a upravil na 5:2. „To byl náš nejdůležitější gól,“ oddechl si trenér Marek.
