"Můžu to přirovnat k narození mého syna. Mám teď strašnou radost, je to nádherný pocit. Právě takový, jako když se mi narodil syn," říkal Pech.
Je to vrchol vaší kariéry?
Jsem mistr. Tak určitě. Musím poděkovat celému mužstvu. Ten týmový duch tady byl, potvrdili jsme, že jsme vynikající mužstvo.
Na co jste myslel, když puk zapadl k tyčce Furchovy branky?
Měl jsem zatmění. Pak jsem se šel radovat, ale pořád jsem věděl, že ještě není vyhráno.
Přehrává se vám ten váš gól v hlavě?
Teď ne, ale určitě bude (smích).
Stát se hrdinou zápasu, to musí být nádherný pocit být, že?
Úžasný. Ale hlavně já nejsem hrdina zápasu, my všichni jsme hrdinové. Jsme mistři.
Ten gól bude pro vás znamenat asi velký příspěvek do týmové pokladny. Kolik to bude?
Klidně něco dám, protože mi to zato stojí.
Dal byste za takový okamžik třeba svoje auto?
Skončil mi leasing, takže už bych mohl (smích).
Na jak dlouho se protáhnou mistrovské oslavy?
To se musíte zeptat kapitána (Skuhravého). Uvidíme, jak kdo dlouho vydrží. Já moc ne, maximálně do jedné, pak už budu nalámaný. Venca vydrží nejdéle.
Po deseti minutách jste prohrávali 0:3. Jak vám v té chvíli bylo?
Hrozně, byla to katastrofa. Na psychice vám to nepřidá. Trenér o přestávce říkal, že už nemáme co ztratit. Že už z nás má nervozita spadnout. A zvedli jsme se, začali jsme víc bruslit a hrát do těla, byli agresivní. A utáhli jsme Slavii.
Co podle vás rozhodlo finálovou sérii?
Ty dvě utkání na Slavii, které jsme vyhráli. Když jsme vedli 3:1 na zápasy, tak jsem věřil, že to uděláme. Jsem rád, že jsme nedopadli jako Vítkovice.
