Každý si užíval svůj malý okamžik. Moderátor vyvolával jména hráčů. Pak se mikrofonu ujal trenér Vladimír Martinec, aby pronesl vítěznou řeč. "Děkuju vám," brumlal ke konci.
To už se jeho svěřenci sápali po lahvích šampaňského a gejzíry perlivého nápoje dopadaly na hlavy nejbližších řad nadšených fanoušků.
Z reproduktorů se začala linout tolik oblíbená skladba "We are the champions" od skupiny Queen, při které mladí Koukal, Průcha s Hemským falešně ječeli do mikrofonu.
To už hlavní akce končila a hráči se přemístili do nedalekého baru Patapuf. Ten patřil jen jim. U dveří stála dvojice bodyguardů, která dovnitř pouštěla pár vyvolených. "Ne, sem nesmíte," slyšeli vytrvalí fanoušci, kteří před podnikem dlouho postávali.
Krátce po jedenácté hodině jim rozjařený manažer Zbyněk Kusý nařídil, aby tam na pár minut pustili i novináře.
Nepříliš velký podnik byl napěchovaný skoro do posledního místečka. O podlouhlý bar se opírali hráči a vesele si povídali. Hned u vchodu stál u mixážního pultu Snopek, jehož rozjařený zpěv se linul až na ulici.
Nebylo slyšet slova, když se na bar vydrápal hlavní muž pardubického hokeje Zbyněk Kusý, se smíchem napodoboval striptérku a tisknul se ke stříbrné tyči. Pak však prohlásil: "Děkujeme zástupcům našich médií."
To už na náměstí vyčkávalo jen pár věrných, městem však pořád zněly výkřiky opilých fanoušků "mistři, mistři" a troubení aut.
