Týmu s rudým „S“ ve znaku přál od šesti let a jeho příznivcem se stal kuriózním způsobem. „Držel jsem Plzni, protože jsem měl rád Salfického. Brácha fandil Spartě, pak jsme si to – ani nevím proč – vyměnili,“ líčí Šťastný, který si svůj premiérový start připsal v loňské sezoně ve vítězném domácím zápase se Spartou. „Byl to zážitek.“
Šťastný si užívá i letošní play-off, v nejvyšší soutěži je pro něho novinkou.
„První zápas jsem byl trošku nervózní, ale tak správně. Byl jsem nabuzený. Prožívám každé vítězství, každý gól,“ povídá Šťastný.
V minulém ročníku odehrál za Zlín 25 zápasů základní části, pak si ho stáhl zpátky Přerov, se kterým postoupil do první ligy. „Mrzelo mě, že jsem přišel o extraligové play-off. Ale nelituju toho. Přerov je můj mateřský klub, byl jsem rád, že jsem mu pomohl.“
Do Přerova si na čas odskočil i v letošní sezoně. „Díky tomu jsem se vyhrál,“ říká Šťastný. Zatímco v Přerově patřil k nejproduktivnějším hráčům, ve Zlíně nastupuje ve třetí nebo čtvrté lajně, jejichž úkolem je především neinkasovat.
„Snažím se hrát i hokej, ale cítím, že tady nejsem od toho, abych tvořil hru,“ ví Šťastný. Svoji parketu si přesto našel. Místo kanadských bodů sbírá hity, v play-off jich rozdal tucet, spolu s kapitánem Veselým nejvíce.
„Mám fyzickou hru rád. Snažím se nevypustit žádný souboj a dohrát každého hráče čistě, když můžu, protože jim to bere kyslík a já tím pomáhám mužstvu,“ vysvětluje Šťastný.
Ve čtvrtfinále trefil sedm sparťanů. I to je pádný důkaz toho, že už dýchá jenom pro hokejový Zlín.
