Odpovědí je mu hromový smích davu. Všichni vědí, že lístky vyjdou asi na polovinu z nich. Přesto stojí a doufají. A později, pokud neuspěji, kupují od jiných lidí, možná překupníků. Že vyjdou o 150 korun dráž? No co, hlavně že jsou.
Skalní jádro se sešlo už v sobotu večer kolem 19. hodiny. "Jenže jak jsme tak různě odcházeli na pivo a zase se vraceli, brzy jsme ztratili přehled, kdo tady byl a kdo ne," říká Jakub Šifel ze Zlína. "Proto jsme si začali psát na ruky pořadová čísla," říká a ukazuje svou devítku. Díky ní byl po celou noc pro všechny přítomné Béďou, to v narážce na útočníka Bedřicha Köhlera, který má číslo 9.
Černý fix putoval frontou a ztratil se zhruba u čísla 250. Podle propočtů fanoušků to byla hranice, kde lístky definitivně dojdou. Jak se ukázalo, byl to odhad hodně optimistický. První, kterému se pokladna zavřela před nosem, měl číslo 193.
"To ještě bylo hratelné pořadí," říká zklamaně Radim Pešek z Luhačovic. Od zavřené pokladny se mu nechce, postává tam ještě několik minut. "Nikdo nic neřekl, prostě beze slova zavřeli okýnko. Tak co já vím, třeba paní ještě někam volá," drží se naděje další zklamaný příznivec Josef Šenovský.
Přišel sem "až“ v šest ráno. Předprodej měl oficiálně začít v 10 hodin, pokladna se nakonec otevřela už o půl hodiny dřív. Ti poslední, na které se ještě dostalo, stáli ve frontě zhruba o půl hodinky déle. "Kolem páté šesté hodiny se nahrnulo hodně lidí,“ říká Elen Sedláčková, jedna z těch, kteří před pokladnou zimáku strávili noc. Dost netradiční noc. "Hráli jsme karty, Člověče nezlob se, pili a zpívali," vypráví Sedláčková.
Deset minut před čtvrtou hodinou ranní se u zhruba osmdesátihlavé skupiny zastavili městští strážníci. "Upozornili nás na noční klid a výborné bylo, jak jsme to všichni dodrželi. Přesně do šesti hodin," smála se Jana Vránová z Tlumačova.
Dvě hodiny si čekající dokázali povídat šeptem a když někdo promluvil nahlas, hned se ozvalo varovné "pšššššt" . Úderem šesté se však zase začalo zpívat. Třeba: "My tu ligu stejně vyhrajem, stejně vyhrajem".
Stejně pak fronta hřměla i při příchodu plzeňských hokejistů na ranní rozbruslení. Čekající se sice v klidu rozestoupili, aby mohli hráči projít, jejich zpěv ale zněl skoro výhrůžně. Když si pak plzeňští kopali s míčem hned za rohem pokladen, slyšeli i zlínskou klubovou hymnu nebo provolávání slávy, jak postupně přijížděli jednotliví zlínští hráči. "Sedláček, Sedláček," skandovali, když gólman dorazil na stadion. "Tak nám zamávej, ne," radila mu celá fronta sborově.
Pak už se otevřelo okénko pokladny a informace proběhla celou frontou jako tichá pošta. Až na její konec. "Bude to těsné, ale vyhrajeme. Čajánek se o to postará," tipoval Mário Švec, první člověk, který si po téměř patnáctihodinovém čekání koupil lístky na večerní zápas. Pak už si i další balili rybářské židle, deky, spacáky, krabičky od svačin. "Spát nebudu, to na těch pár hodin nestojí zato. Do peřin se půjde až zítra," tvrdil se spokojeným úsměvem Šifel.
