Nejprve pomohl porazit Spartu, potom byl u kanonády proti Karlovým Varům a nakonec v rozhodujícím duelu vychytal v samostatných nájezdech střelce Litvínova. "Nebudu říkat, že mě to vnitřně netěší. Těší, to je bez debat. Jsem rád, že můžu být součástí toho úspěchu. Ale to bylo před deseti minutama, teď se musíme koukat dál."
V předkole vás čekají Pardubice, kde jste dřív působil. Je to pikantní?
Jo, kdyby se opakovala historie, tak by to bylo hezký.
Narážíte na finále 2003, tehdy uspěla Slavia. Vzpomínáte na to ještě?
To je jedenáct let, člověče. Hrůza... Od té doby se hokej změnil, ale věřím, že můžeme uspět. Pokud k tomu budeme přistupovat naplno, budeme rovnocenným soupeřem.
Slavia je v Pardubicích neoblíbený soupeř, je to výhoda?
V Pardubicích je každý soupeř neoblíbený a u nás taky, protože chceme vyhrát.
Spíš jsem to myslel tak, že Pardubicím z dlouhodobého hlediska nesedí.
To si ani nemyslím. Dobře, tenkrát jsme prohráli to finále, ale další zápasy potom už byly vyrovnaný. Doba je jiná, bude to řežba, bude to boj. Budou rozhodovat hlavně přesilovky, takže disciplína. Ta rozhoduje vždycky a v play-off se to jenom násobí.
Pomůže vás, že jste v laufu?
Uvidíme, jak se to projeví. Důležité je, že jsme všichni táhli za jeden provaz, to je strašně důležitý.
Věříte, že zůstanete jednička?
Pomohl jsem týmu ve všech zápasech, kdy jsem nastoupil. Pokaždé jsme vyhráli. Na druhou stranu je jedno, jestli tam stojí Domino, svatej Dindy nebo já. Jsme mančaft.
Během sezony jste se do branky moc nedostal, nebyl jste zklamaný?
Já šel do Slavie s vědomím, že jsem dvojka. Je ale pravda, že jsem doufal, že se do branky podívám častěji. Nakonec jsem se dočkal až v závěru. Nechci říkat, že trpělivost růže přináší, ale já si to prostě vyčekal.
