Kde hledat příčiny, že sezona končí neúspěchem?
Chyba se stala na jejím začátku. Ten jsme totálně pokazili a pak to museli dohánět po celý zbytek základní části. V takovém utkání, kdy se rozhoduje o všem, nikdo nemohl čekat, že to bude jednoznačné. Diváci viděli, že oba týmy hrozně moc chtěly. Nasazení bylo enormní. Dospělo to až do nájezdů a ty už jsou hodně o štěstí.
V sezoně vám trestná střílení vycházela, přesto Hübl s Lukešem se v při nich letos trápí. Nebyla na střídačce myšlenka, že by jel někdo jiný?
Ta tam může být vždycky. Na druhou stranu oba jsou to naši nejlepší hráči a je jasné, že v klíčový moment padne zodpovědnost na ně. Letos za nás jeli i jiní hráči, kdyby třeba jeden z nich byl zraněný, tak se dostane na někoho jiného. Trestná střílení trénujeme obden, víme, kdo je na ně úspěšný.
Takže nikdo jiný jet nechtěl?
Ne. Kdyby někdo další řekl, že si věří, tak jede. Třeba Růča, kdyby se cítil na penaltu, tak určitě. To se ale nestalo a trenéři věřili této trojce. V takové chvíli je to hodně o sebevědomí. Doteď se nám v nájezdech dařilo, bohužel to nevyšlo v nejmíň vhodný moment.
Postup jste přitom měli pár kol před koncem základní části ve svých rukou. Co se stalo?
To je jednoznačně chyba, že jsme nezvládli několik posledních utkání. Hodně to teď mrzí. Z toho se musíme poučit a do příští sezony jít hlavně s lepším začátkem.
Chcete být u toho přítomen zase jako hráč?
To je teď hrozně těžké říct. Já jsem se vracel, jelikož jsem si chtěl s týmem zahrát play-off a poprat se o ten můj sen. Bohužel tam nejsme a já budu muset hodně zvažovat, jestli do toho ještě půjdu. To vše ukáže čas. Potřebuji si odpočinout a zanalyzovat chyby, proč se to letos nepovedlo.
Jak hodnotíte svoje výkony z osobního hlediska?
Hlavně ten začátek byl těžký se do toho vůbec nějak dostat. Dostat do sebe zpět ty návyky. Navíc člověk pořád bojuje s zdravím. Všichni víme, že to není stoprocentní. Teď nevím, co bude dál. Samozřejmě bych rád. Všichni znáte tu moji vizi a ten sen. Ale k tomu je ještě daleko.
Sen o titulu tedy stále zůstává?
Ano. Je tam už roky. Litvínov titul nikdy nevyhrál. Když tam vyrůstáte a můžete si díky klubu zahrát v nejlepší soutěži světa, tak mu to chcete nějak vrátit. Nepředpokládám, že budu hrát do padesáti a že jsem hráč, na kterém stojí výkony celého týmu. Snažím se být vždy přínosem, když to bude v jiné roli a budu moci pomoci klubu sestavit tým, který na to bude mít, tak u toho chci být. Jestli se to povede třeba za rok či za pět let, to nevím. Každopádně můj vztah k městu a k tomu snu se nemění.
Bavili jste se teď už s Martinem Ručinským, co dál?
Ne, vůbec, teď je v kabině ticho. Toho času na probírání budoucnosti bude hodně. Teď v nás převládá hlavně zklamání. Kdo někdy dělal sport, ví, jak se asi cítíme.
