Hlavním aktérem libereckého oslavného pokřiku je tradičně masér Jiří Jaroš. Po vyhraném zápase se postaví doprostřed kabiny, klepe hokejkou o stůl, vyvolává sloky a ostatní je po něm za hlasitého tlučení hokejkami v euforii opakují. „U týmu jsem dvacátou sezonu a tenhle rituál dělám odnepaměti. Dělával jsem ho už kdysi v šedesátých letech ještě jako hráč,“ říká Jaroš.
Základem pokřiku je „Nejlíp mydlí Helada“ - podle vyhlášeného mýdla našich praprababiček za první republiky. „Snažil jsem se hráčům vysvětlit, co to znamená, protože to nevěděli. A jednou jsme se cestou na Moravu stavili na oběd a ve vesnické hospodě visely staré reklamy s nápisem ‚Helada, nejlepší mýdlo všech pradlen‘. Pak už to snad pochopili,“ směje se Jiří Jaroš.
„Mýdlový“ pokřik zní libereckou kabinou už skoro půl století. Kdysi ho tady zavedl známý hráč Kladna a reprezentant Jaroslav Volf, který na konci šedesátých let přišel do Liberce jako trenér.
Jaroš si vítěznou oslavu časem trochu upravil. Třeba přidával rýmovačky na různé hráče, když dali gól. To už dneska nedělá. Také rád vyvolával: „To jsme dobrý, to jsme dobrý!“ Pak ovšem přišly tři špatné sezony a znělo to trochu divně.
Letos se takhle Liberečtí pochválili, když získali pohár pro vítěze základní části extraligy, a poté po vyhraných sériích nad Chomutovem a Boleslaví. „Ale tím to skončilo, aby se to nezakřiklo. Nechci urazit štěstěnu, jsem pověrčivý,“ vysvětluje dlouholetý liberecký masér.
Vítězný pokřik je v Liberci jedním z týmových rituálů, které se nesmějí vynechat. Nejen masér, ale hlavně samotní hráči jsou silně pověrčiví a všechno se musí dělat tak, jak jsou zvyklí.
Deset minut před každým zápasem proto Jiří Jaroš obejde kabinu a každému hráči nabídne žvýkačku. „Někdo si vezme jednu, někdo tři. Na stůl je dát nemůžu, protože by okamžitě zmizely,“ usmívá se Jaroš, řečený Jura.
Na střídačce pak dává některým hráčům čichnout čpavku. Třeba útočníci Bulíř, Jelínek nebo Valský by bez toho snad ani nemohli vyjet na led. A když se hráči z ledu vrátí, masér je obchází s alpou francovkou.
„To je taky odnepaměti součást našich rituálů. Někdo si francovku nechá stříknout na cukr, který pak sní, někdo třeba jen na krk. Musím si dobře pamatovat, kolik střiků jednotliví hráči vyžadují,“ prozrazuje Jaroš. Během zápasu takhle prý padne klidně i litr francovky.
Různí hokejisté mají své vlastní rituály, ale ty masér Jaroš moc odkrývat nechce. Může se k nim však počítat i barva hokejek - třeba útočník Bulíř si objednává růžové.
Jiří Jaroš už ani nedoufal, že se v Liberci dožije boje o titul. Ale teď věří, že letošní skvělá sezona ověnčená řadou rekordů, bude mít zlatou tečku. „Prožili jsme tři blbé roky, ale trenér Filip Pešán to dal parádně dokupy. Kluci mají takové sebevědomí, že je nic nerozhodí. A navíc máme skvělého brankáře Jánka Lašáka, který nás drží celou sezonu. Bál bych se snad jen zranění.“
Kolik vítězných pokřiků čeká Bílé Tygry ve finále?
