Už ve 20. vteřině, když jste byl na ledě, jste dali gól. Co takovému startu říkáte?
Bohužel ten gól nebyl můj (usmál se). Ale zaplaťpánbůh za něj, takový začátek si každý přeje. A je jedno, kdo ho dá. I pro mě to bylo dobré, mohl jsem se víc uklidnit. Bylo to dobře sehrané, Roťáka (Rotha) znám už hrozně dlouho. Věděl jsem, že mě hledá. Ale gól dal Stránský, takže super.
Gól jste ale přece jen vstřelil i vy, když jste v přesilovce ujel a překonal brankáře Lukeše blafákem.
Takový jsem nedal tak patnáct let. To byla naprosto milimetrová nahrávka od Vládi Rotha. On je hokejově úplně někde jinde, šikovný obránce, který to dokazuje spoustu let. Puk mi na hokejku sedl tak, že tam zůstal. V první chvíli jsem si myslel, že beci hostů půjdou na mně. Ale měl jsem prostor. Zkusil jsem jít do bekhendu a vyšlo to.
Jak se vám hrálo v útoku s Petrem Vránou a Matějem Stránským?
Do budoucna to bude určitě dobré, ale dnes tam bylo hodně přesilovek a oslabení, takže jsme se na led v pětici ani nedostali. Když, tak v obranném pásmu. Oba kluci jsou bezvadní. Rozhodně si nemám na co stěžovat.
Když jste byl potřetí na ledě, letěl vám na hlavu nebezpečně puk. Měl jste ho pod kontrolou?
Viděl jsem ho až na poslední chvíli. Jen jsem cuknul hlavou. Kdybych neuhnul, tak jsem mimo tak tři měsíce. To jsou věci, které se v životě dějí.
Za stavu 4:0 hostující obránce Rosandič odvolal vyloučení. Co na to říkáte?
Klobouk dolů. Na tohle musí mít člověk... Jak to říct slušně? Koule. Vážně, klobouk dolů.
Na čem ještě budete muset zapracovat?
Nedostatků mám spoustu (směje se). Na konci první třetiny jsem byl docela zavařený. Ve druhé a třetí už to ale bylo lepší. Kluci mi to hodně ulehčili, gólmani chytali skvěle, kluci blokovali střely, všechno možné. Je vidět, že tady je dobrá parta, všichni si navzájem přejí, podporují se. To je vždycky v týmu nejdůležitější.
Jak se vám líbí třinecké zázemí?
Super. Asi nikdy jsem v něčem takovém nehrál a to jsem byl v Detroitu a Carolině. To byly staré arény a podle toho to vypadalo, ale tohle je pro hokejistu super. Přijde v osm ráno a chce tady být do tří odpoledne. Čas běží.
Sportovní manažer Ocelářů Jan Peterek říkali, že jste po hokeji hladový. Je to tak?
Sedm měsíců jsem nehrál, takže hladový jsem byl. Hlavně jsem letní přípravě letos hodně obětoval, hodně času, peněz, odstěhoval jsem se do ciziny. Fakt jsem cítil, že jsem připravený.
Jakou má extraliga úroveň?
Věděl jsem, že to bude těžké. Hokej sleduju často, alespoň výsledkově. KHL, Švédsko, extraliga, tam nikdo nikdy nemůže dopředu říct, kdo vyhraje. Třeba i Cardiff a Belfast hrajou stejně dobrý hokej jako celá Evropa. Věděl jsem, že to bude o pracovitosti. Až si na hokejové tempo zvyknu, půjde to nahoru.
