Horákovo vysvětlení jako od chytré horákyně podpořil i Zdeněk Orct, trenér brankářů Vervy. „Prostě se nám chtělo,“ cukaly mu koutky. „Franik zraněný není.“
Ani heverem by z aktérů překvapivé rošády nikdo nedostal víc, stejnou verzi totiž nabídl i asistent Miloslav Hořava. „Nechali jsme to na brankářském týmu. Francouz je v pohodě.“
Francouz během své dvacetiminutovky udržel čisté konto, domácí vedli 2:0, proto byla změna tajemná. Proč tedy Horák nechytal rovnou od 1. minuty? „Nevím,“ pokrčil rameny, ale po chvilce přemýšlení zase žertoval: „Vlastně vím. Uvědomil jsem si až během 1. třetiny, že chci chytat, tak jsem zašel za panem trenérem a oni mi vyšli vstříc. Prostě jsem si říkal, že dneska by to šlo.“
Pokud není Francouz zraněný, mohl si ho Litvínov jen chránit, neboť před jeho brankovištěm bylo ve vyhecovaném zápase rušno. Třeba se jen necítil dobře. Anebo se tímhle tahem Verva vážně pobavila, když už má jisté 2. místo. „Naposledy jsem chytal právě na Spartě, tak jsem si to chtěl zopakovat. A porazit ji,“ držel se Horák scénáře.
Po zápase se řehtal, po nástupu na led mu ale veselo nebylo. Musel se totiž vypořádat s laciným gól z úhlu. „Moc šťastná chvíle to nebyla, ale oklepal jsem se z toho. Pak už to bylo dobré,“ mínil. I když Sparta převrátila na 3:2, Litvínov nakonec zvítězil 5:3. „Já věděl, do čeho jdu, že sparťané budou silní. Právě proto jsem tam šel, do tý brány... Fakt se mi chtělo.“
A kdy se Horákovi bude chtít příště? „To nevím. Třeba ve finále,“ hodil další bonmot a rozesmál se.
