Pasta mi drží palce, těší Ciencialu. O titulu s Třincem sní odmala

Nikdo v extraligovém play off nezáří tolik jako on. Dvaadvacetiletý hokejista David Cienciala přitom ani nečekal, že v nejvyšší tuzemské soutěži odehraje všechny zápasy. Počítal, že se mu nejspíše nevyhne odsun do prvoligového Frýdku-Místku. Místo toho táhne třinecké Oceláře za mistrovským titulem. „Ve finále to bude perfektní hokej,“ těší se na bitvy s Brnem.

Bez bázně a hany.

Přesně tak si Cienciala počíná ve vyřazovacích bojích. Na kontě už má 13 bodů, sedmi asistencemi v sedmém čtvrtfinále s Pardubicemi se navrch postaral o nový extraligový rekord.

„Možná mi pomáhá povaha, kdy nejsem nervozní, beru to jako další zápas a tíha play off mě moc nesvazuje,“ vysvětluje talentovaný útočník, proč si počíná tak suverénně.

Třinec - Brno

První finálový duel sledujte v sobotu od 18.20 online.

A recept na úspěch ve vyhrocených bitvách, kde mnozí selhávají, má Cienciala ještě jeden - byť trochu úsměvný. „Asi je to sluníčkem, které touto dobou vždycky vyleze.“

Jeho elán, se kterým protáhl Třinec až do finále, přiživují i povzbudivé zprávy od kamarádů. Jedním z největších je David Pastrňák, hvězda bostonských Bruins v NHL.

„Jsme v kontaktu, píšeme si. Proti Hradci nám hodně fandil a evidentně fandil dobře,“ usměje se Cienciala. S Pastrňákem spolu váleli před šesti lety ve starším dorostu, oba vedl Ciencialův otec Roman.

Pastrňák si oblíbil oba - Davida, podobného smíška, jakým je on sám, i svědomitého kouče Romana. 

Ten ale v únoru 2012 náhle zemřel. Pro tehdy šestnáctiletého syna nastaly těžké časy, ze kterých mu pomohl únik do Finska. Cienciala se díky přesunu na sever Evropy mohl oprostit od pocitů sklíčenosti.

„Stalo se, co se stalo. Jel jsem a tam jsem na to nemyslel. Bydlel jsem s kluky na bytě, museli jsme si sami prát, vařit... Byla to neskutečná životní zkušenost, naučil jsem se anglicky. Posunulo mě to,“ vzpomíná.

Cienciala si mohl vyměňovat postřehy s Pastrňákem, který se tou dobou také vydal do zahraničí. Hned k sousedům, do Švédska. I on poznával taje nového životního stylu.

Švédská mise mu vydláždila cestu do NHL, kde teď řádí ve vyřazovacích bojích. Cienciala se ze země tisíce jezer vrátil na tuzemskou scénu, kde také válí v play off. O naleštěném poháru mohou snít oba. „Hecujeme se, to jo,“ uznává nová opora Ocelářů.

Aby si potěžkal Masarykovu trofej, potřebuje skolit posledního soupeře - Kometu Brno. Pardubice zničil přihrávkami, Hradci zase nasázel čtyři góly. „Že dělám body? Tak to je štěstí, že se to ke mně odrazí,“ zůstává skromný.

Nesoustředí se na sebe, hlavou se mu honí myšlenky na společný, týmový úspěch. „O titulu s Třincem jsem snil už jako kluk. Chodil jsem na každý hokej, vzhlížel jsem k hráčům z áčka.“

Nepouští si do své mysli ani úvahy o reprezentaci, kde teď dostávají prostor nadějní zelenáči jako Filip Zadina a Martin Kaut. „Povedlo se mi jen pár zápasů, nepřemýšlím nad tím.“ Jeho spoluhráči to ale vidí jinak. Vzduchem létají hlášky typu: „repre forma“.

Těžko jim odporovat. 

Cienciala si může definitivně říct o národní dres právě ve finále, které startuje dnes od 18:20. Brna, známého důrazem, se nebojí, na tvrdou hru je zvyklý.. „Hráli jsme proti Pardubicím a ti chodili sakra do těla, na tom jsme se otrkali a nebude nám to dělat problém,“ věří.

A podotýká, že je mu jedno, jestli se vrátí k bratrům Kovařčíkům, nebo v první formaci Ocelářů zkusí probrat mdlého Jakuba Petružálka.

Ten má pro Ciencialu jen superlativa. A doufá: „Snad se vedle něj chytnu. Přesně takového hráče vedle sebe potřebuji.“