„Na začátku jsem se hledal a zjišťoval, o co je hra rychlejší,“ přiznal po premiéře v nejvyšší soutěži mladík Vejmelka.
Vaše nasazení zaskočilo řadu fanoušků. Kdy bylo jasné, že se postavíte do brány?
Dozvěděl jsem se to v sobotu v nočních hodinách. Byl jsem z nominace trochu překvapený, ale rozhodně příjemně. Po zápase v Prostějově, kdy jsem plnil roli dvojky, jsem se v noci přesouval do Pardubic, kde jsem se ráno hlásil na rozbruslení.
Karel VejmelkaNarodil se 25. 5. 1996 v Třebíči. Měří 192 centimetrů a váží 93 kilogramů. Do Pardubic přišel v listopadu roku 2012. V minulé sezoně nastoupil jak v sestavě staršího dorostu, tak zejména juniorů, kterým pravidelně pomáhá i v tomto ročníku. Od sezony 2011/2012 hájí také reprezentační barvy v mládežnických výběrech. Za prvoligovou Třebíč odehrál do pondělního kola tři zápasy s průměrem 1,36 obdržených gólů a úspěšností zákroků 95,29 procent. Ve své extraligové premiéře proti Litvínovu kryl celkem 30 střel. |
Co se vám po „povolávacím“ telefonátu honilo hlavou?
Chvíli jsem z toho byl v rozpacích, ale pak jsem si řekl, že nemám co ztratit, a mohu jen získat. Byla pro mě čest, chytat v zápase proti Litvínovu, protože je v této sezoně skoro k neporažení. Jsem rád, že se nám podařilo přerušit sérii pěti proher, takže panuje spokojenost.
Převládala u vás před zápasem nervozita?
Neřekl bych, že jsem byl nervózní, ale jelikož jsem nevěděl, co čekat, tak byly spíše obavy. Měl jsem předtím starty jen v juniorce a první lize, takže jsem netušil, jak to bude vypadat. Chvilku jsem si zvykal, ale po pěti minutách to bylo v pohodě. Na začátku jsem se hledal a zjišťoval, o co je hra rychlejší. Pak už jsem se rozehřál a po pár zákrocích se dostal do zápasu.
Vyslechl jste si od zkušenějších hráčů nějaké rady?
Povzbuzovali mě, že jim mohu pomoci. S bekama jsme se domlouvali na taktice. Před zápasem jsme si řekli, že budeme hrát pořádně z obrany a góly dáme z protiútoků, což se podařilo. Kluci mi pomáhali, jak jen mohli, takže vyložené šance Litvínov neměl. Do většího tlaku se nedostal, takže v tomto jsme ho přehráli. Vítězství nám přinesl týmový výkon.
Zaskočilo vás, když reprezentační gólman Francouz vystřelil po šestém gólu ven z brány?
V první chvíli jsem si toho ani nevšiml. Když se tam pak protahovala jejich dvojka, tak jsem si říkal, že asi neměl svůj den. Soustředil jsem se ale hlavně na sebe, protože ještě zbývalo šest minut a bylo to o dva góly. Stále bylo o co hrát, takže jsem výměnu neřešil.
Litvínovský útočník Jakub Petružálek (vlevo) se snaží dostat puk za pardubického brankáře karla Vejmelku.
Neobával jste se, že by se mohl naplnit stejný scénář jako ve druhé části, kdy po příležitosti Petra Sýkory soupeř hned snížil?
Sejk jim sice z první šance gólmana rozchytal, ale pak jsme to už zvládli.
Jak jste si užil závěrečné ovace a vyvolávání vašeho jména?
Od mládí jsem děkovačky moc nedělal, ale chytlo se to v Třebíči, kde jsou fanoušci super. Lidem se tam líbila, takže jsem ji předvedl i tady. A schoval jsem si i puk, stejně jako perník.
Na brankáře máte vysokou postavu. Dokážete si zjednat respekt v brankovišti?
Někdy člověk vypění, ale snažím se být co nejklidnější a nedávat emoce najevo. Občas se to hůře kontroluje, ale to jsou výjimečné situace. Na tým nepůsobí dobře, když se rozčílím nebo jsem nervózní.
Jaká je první liga z pohledu divácké kulisy?
Možná je to tam někdy ještě vyhrocenější. Třeba derby diváci hodně prožívají. Je to podobné jako tady, když se hraje s Hradcem. Panuje úžasná atmosféra a je to speciální událost.
