Měl jste před očima klíčový zákrok Tomáše Nouzy na Tomáše Bulíka, po němž jste v závěru hráli pět minut oslabení. Jak jste ho viděl?
Nevím, jak je to s pokutami za kritiku rozhodčích, takže bych nechtěl nic říkat. Když rozhodčí vylučoval, asi to byl faul.
Co jste si pomyslel, když byl krátce poté vyloučen i Lukáš Pabiška za vyhození puku a šli jste do tří?
Byl to rozhodující moment. Liberec má svou kvalitu a hrát ve třech sedm minut před koncem, to je náročné. Věřil jsem, že to odbráníme a štěstí, které jsme měli celý zápas, při nás ještě bude stát. Ale bohužel. Méďa (Petr Nedvěd) to trefil parádně a já přes libereckého hráče neviděl.
Jste o to víc zklamaný, že se postupový sen rozplynul po takovém průběhu?
Určitě, protože zápas byl do té doby vyrovnaný. Těžko se mi o tom mluví. Aby se sedm minut před koncem pískala pětiminutová přesilovka, když se do té doby ve třetí třetině skoro nevylučuje...
Rozhodčí navíc nejdřív ukazovali, že to faul nebyl, pak zase naopak. Jaká padla slova v kabině bezprostředně po zápase?
Vedení klubu nás chválilo za celou sezonu, ale to hodnocení je těžké, když jsme prohráli poslední zápas sezony. Radovat se může ten, kdo ho vyhrál.
Ukáply i slzy?
Určitě. Je mi to líto, jsem strašně zklamaný. Sezona mohla dopadnout jinak, mohli jsme být zpátky v extralize. V posledních šesti zápasech jsme pokaždé museli vyhrát, aby existovala naděje, i v Liberci jsme makali. O to větší je teď zklamání.
V sezoně jste museli odehrát 74 zápasů, aby existovala naděje na extraligu. Chce se vám vůbec na tu náročnou cestu znovu?
První liga je strašně monotónní soutěž, málokdo ji chce hrát. A teď nás čeká znovu. Je třeba pořádně nabrat síly, ale na našem cíli se nic nemění. Chceme zpátky do extraligy, ale už teď víme, že to bude strašně těžké.
