Za největší úspěch považuje titul mistra světa z roku 1972 a bronzovou medaili z olympiády v Sapporu.
V roce 1974 spolu s Václavem Nedomanským emigroval a působil v zámoří v celku ligy WHA Toronto Toros.
Po návratu do Evropy se usadil ve Švýcarsku. Tam začal trénovat, působil také v německém Kaufbeurenu a v roce 1991 začal trénovat v Česku - Olomouci. K postupu do extraligy pomohl Slavii Praha, dále působil v Havířově a v Plzni.
Na které trenérské místo rád vzpomínáte a na jaké se raději snažíte zapomenout?
Byl jsem vždy spokojený tam, kde se mi jako trenérovi dařilo. Ale asi to bude Slavia. Prožil jsem tam pět let a odešel z vlastní vůle, protože jsem měl pocit, že je třeba udělat změnu. Dvakrát jsem se ale spálil v případě Havířova, to byla chyba.
Trvá takové trenérské balení a stěhování dlouho poté, co se ozve nějaký klub? Alespoň v mém případě to jde většinou rychle. Moc toho nemám, třeba teď jsem sbalil dvě tašky a vyrazil do Karlových Varů. Vlastně jsem celý život na cestách. Někdy si už připadám jako cestovatel Emil Holub.
Jak v posledních letech vypadal váš život?
Přes léto jsem byl ve Švýcarsku, přípravu vedli asistenti a kondiční trenéři. Přišel jsem až na první led. Byt tam ale nyní nemám, před časem jsem ho pustil. Jsem dva roky rozvedený a nemělo smysl, abych tam platil za prázdné místnosti. Když přijedu, vždycky seženu nějaké bydlení, tam to není problém. Své stálé útočiště tedy nemám.
Ten kočovný život se ale někdy musí člověku zajídat.
To je fakt, poslední roky mě to trochu ubíjí. Ale už jsem se rozhodl. Postavím si barák u Prahy, koupil jsem tam pozemek. Na stará kolena se chci usadit v Česku. Ve Švýcarsku jsem sice strávil půlku života, ale doma je doma.
Liší se hodně mentalita Čechů a Švýcarů?
Je to velký rozdíl, taková ta dvojsmyslnost, vyčůranost, obcházení zákonů, to jim je ve Švýcarsku cizí. Ale nebyl to tam žádný med. Mám sice švýcarský pas, ale Švýcarem jsem se nikdy nestal a nestanu. K cizincům jsou dost chladní. Mě potřebovali kvůli sportu, takže to vcelku bylo v pohodě. Ale jiní emigranti, kteří pracovali pod Švýcarem, neměli lehký život. Občas se dozvěděli, že sem vlastně nepatří.
Už jste se v Karlových Varech stačil zabydlet? Jak se vám lázeňské město líbí?
Nastěhoval jsem do zařízeného bytu dva plus jedna po Miloši Hořavovi, jen malý kousek od závodiště ve Dvorech. Moc se mi tu líbí, byt je v podkroví. A pokud jde o Karlovy Vary, s městem se teprve seznamuji. První dojmy jsou pozitivní.
Vaříte si sám? Baví vás to?
Nevařím, nemám na to trpělivost. Stejně tak se vyhýbám supermarketům. Je v nich příliš mnoho lidí. Nasnídám se na stadionu, ostatní jídlo řeším podle aktuálních možností. Snažím se stravovat zdravě, protože mám zvýšený cholesterol. Vyhýbám se tuku.
Volného času asi v rozjeté sezoně mnoho nemáte, ale když už nějaký zbyde, jak ho využíváte?
Snažím se nějak zabavit, odreagovat od hokeje. Nejraději si zahraju tenis, už jsme si dali čtyřhru s prezidentem klubu Trubačem. I když osobně dávám přednost dvouhře. Víc si při ní zaběhám a zapotím se.
A co takhle odreagování při knížce?
Moc jsem toho teď nepřečetl, musím se přiznat, že večer spíše sednu k televizi. Jsem už takový pohodlnější pán. Ale toho volna v sezoně moc není. Skoro pořád jsem na zimáku nebo cestujeme na stadiony soupeřů, trénujeme.
Těšíte se na golf, kterému se věnuje čím dál více hokejistů? V Karlových Varech jsou pro něj ideální podmínky.
Ani já jsem golfovému pokušení neodolal, hraju ho pár let, ale jaký jsem hráč, to musí posoudit jiní. Sebekriticky musím přiznat, že mnoho hokejistů hraje golf určitě lépe. Třeba takový Ivan Hlinka. Právě s ním jsem si vyzkoušel hřiště v Olšových Vratech. Je opravdu skvělé, pěkné je i v Mariánských Lázních. Tam jsem se také občas zastavil.
S tím bydlením máte štěstí. Na dostihovém závodišti bude zanedlouho nové golfové hřiště. Budete to mít kousek. Těšíte se?
Je to prostě skvělé. Navíc mně spíše vyhovují hřiště s devíti jamkami. Osmnáctijamková jsou na mě příliš dlouhá. Takže tady to bude zřejmě tak akorát.
Když se topí některé firmy, nastupují do vedoucích funkcí takzvaní krizový manažeři s jediným cílem, dostat podnik z nejhoršího. Cítíte se tak trochu jako krizový manažer?
Krizový manažer? No možná, nějaká podobnost tady určitě je. Na jedné straně je to dobré, trenér už nemůže mnoho pokazit, jedině mužstvo zvednout a vytáhnout z marastu. Ale na druhé straně vím, že všichni ode mě čekají, že to zvednu a tým dostanu z herní a výsledkové bídy. Je to hrozný tlak. Člověk se v noci i někdy budí, je nervózní a cítí obrovskou odpovědnost.
Tak proč jste se do toho pouštěl?
Protože je to určitá výzva. Navíc jsem přesvědčený, že v Karlových Varech není špatné mužstvo. Má velký potenciál, jsou tu mladí hráči. Jenom je třeba tu sílu z nich dostat, přesvědčit je, že mají na víc.
Karlovy Vary už konečně patří k městům, která podporují hokej. Primátor dokonce coby divák na zápasy chodí. Už jste se potkali?
S primátorem? Ještě jsem to nestihnul. Ale že magistrát hokej podporuje, je určitě dobře. Podívejte se na Brno. Z něj je mi smutno. Prožil jsem tady nejlepší hokejová léta a co zbylo z kdysi slavné Komety? Starý stadion se rozpadá, magistrát o hokej nejeví zájem.
Kde se vám vlastně nejvíce líbilo na mnoha hokejových zastávkách?
To je jednoduché. Hráčovi i trenérovi se nejvíce líbí tam, kde se mu daří a má úspěch. To ostatní pak ustupuje do pozadí. Ale když bych měl hodnotit, pokud jde o města, pak určitě v Praze, v Plzni a teď v Karlových Varech. Nerad vzpomínám na Havířov, ale i tam mám řadu přátel.
