Musel si připadat jako vysokoškolák, který kráčí přes jednotlivé překážky závěrečných zkoušek. Po úspěšném završení základní části už si Jiří Trvaj může spokojeně jít pro diplom. Tedy pro výhry v play-off, které jsou odměnou pro ty, jenž zvládli předchozí nástrahy.
"Prožíváme jasně nejúspěšnější období za tři roky v Kometě," má radost 37letý gólman. "Hrajeme čtvrtfinále, můžeme se dívat jen dopředu. Dozadu už nemusíme," povídá opora brněnského týmu.
Jak se vám poslouchá chvála? Útočník Roman Erat mluvil o tom, že nejste úplně rád, když vás spoluhráči v novinách chválí.
Má pravdu. Hokej je týmový sport, počítají se úspěchy mužstva a ne jednotlivců.
Jaké pro vás bylo vrátit se po čtyřech letech do bojů play-off?
Takhle to nevnímám. Spíš přišly další dobré zápasy, ve kterých neřešíme existenční problémy. Hráli jsme s Kladnem výborně a všichni z toho máme radost.
Kdyby vám před dvěma lety někdo říkal, že si za Kometu zachytáte v play-off, jak byste se tvářil?
Člověk nikdy neví, co se stane. Ale zdálo se to málo pravděpodobné a nesázel bych na to. Jsem každopádně rád, že jsem se dostal do branky.
V Kometě jste zažil těžké období. Třeba jste vychytal dvě nuly a pak zase nechytal. Cítíte příjemnou změnu, když máte důvěru?
To je dobré pro každého gólmana. Zvlášť, když se po nevydařeném zápase dostane zpět do brány a může neúspěch odčinit. Ale co bylo, už je pohřbené.
Může mít letošní sezona a to, co se v ní děje, výrazný vliv na rozhodování o další kariéře?
Samozřejmě. Na každého má vliv, když se mu daří. Komukoliv se něco nedaří, má chuť s tím seknout. Naopak když se práce daří, nemá člověk negativní myšlenky.
Pocítila dobrou náladu po postupu do předkola i rodina?
Právě hlavně rodina má dobrou náladu. Samozřejmě i kvůli mojí náladě. Nenosím si hokejové starosti moc domů, ale probíráme je doma a poslední období nebylo jednoduché. Byli jsme na pokraji předkola a napětí bylo cítit i doma. Teď už je to pryč.
Děláte letos v play-off něco nějak jinak, nebo máte svoji rutinu?
Celou sezonu nějak trénuju a nemá smysl teď měnit zaběhnuté stereotypy.
Dodržujete rituály, nebo na ně nevěříte?
Dělám některé věci automaticky, ale nevěřím na ně. Když něco udělám jinak a zápas nedopadne dobře, nedávám tomu vinu.
Máte rád svůj klid. Sedíte v kabině někde v rohu?
Jsem tam, kam mě posadili. Vedle mě je Sasu (Hovi), máme samostatnou skříňku, ještě mám vedle sebe mladého Jakuba Svobodu. Můžu se tam v klidu soustředit na sebe, ale není to tak, že by na mě nemohl nikdo promluvit.
Leden byl asi hodně těžký na psychiku, o čemž jste sám hovořil. Necháváte si stres spíš v sobě?
Je to tak, všechno je ve mně a prožíval jsem to hodně. O to víc jsem byl šťastný, když jsme vyhráli v Boleslavi a spadlo to z nás. To byl fantastický pocit. Nebylo to lehké, každý zápas se hrálo o všechno. Každá chyba mohla rozhodnout a nějaká vždycky přijde. Člověk se z ní musí rychle posbírat.
Jak jste vstřebal naopak pocit euforie po postupu? Má člověk chuť jej třeba oslavit?
Oslavili jsme to nějak, ale je to spíš úleva. Nepotřebuju nikde běhat po městě. Teď hrajeme dál.
Může být ve čtvrtfinále výhoda, že nemáte co ztratit a soupeř nastoupí po dvou týdnech bez zápasů?
To se uvidí až podle toho, jak to dopadne.
Čím je člověk starší, tím víc vnímá úspěchy. Říkáte si, že si to teď musíte hodně užít, že už úspěchů nemusí být moc?
Snažím si to tak říkat, že se mi hokejový život krátí a měl bych si užít každý zápas. Ale nakonec vždycky převládne zodpovědnost za výkon a za tým. V tomhle už se asi nezměním.
