Další "exotika"? "Musím přiznat, že jsou to zvláštní pocity a přemýšlel jsem nad tím. Extraligu jsem hrál jen na severu Moravy. Ale sledoval jsem Plzeň pečlivě v play-off a beru to jako velkou výzvu," reaguje 34letý Seman, který v pondělí naskočil do letní přípravy HC Škoda.
Jak se vlastně zrodil váš přestup do Plzně?
Ozvala se už před play-off. Ale moje tabulková cena v té době byla ještě hodně vysoká, z tohoto pohledu jsem nebyl zajímavý hráč a na financích se to zaseklo. Po sezoně ale výrazně klesla. Zájem Plzně trval a já neváhal. Klub má v extralize velký zvuk, nebylo co řešit.
Máte za sebou sezonu na Ukrajině? Co vám tahle štace dala?
Ono se to nejdřív zamotalo kvůli stávce v NHL. Do Ruska tak přišli kluci ze zámoří, zabrali nám místa. Nakonec jsem už nemohl čekat a šel jsem do Kyjeva, který trénoval Miloš Holaň.
Byl to velký krok zpět?
Víte, oni měli velké plány. Slibovali vstup do KHL, finanční zabezpečení... Jenže ve finále jim všechno vybouchlo. Sezona dopadla tak, že nás ani nepustili do play-off, protože jsme pozdě zaplatili nějaké příspěvky. A to jsme základní část vyhráli o dvacet bodů.
To bylo dané silou kádru Berkutu Kyjev nebo úrovní soutěže?
Tým byl hodně kvalitní a Miloš Holaň ho vedl výborně. Nejvyšší ukrajinská soutěž má sedm mančaftů, jeden je tvořený z poloamatérů. My jsme byli trošku výš, ale pak byly další čtyři mančafty, které měly vysokou kvalitu. Třeba farma Doněcku, který hraje KHL a občas se tam objevili zajímaví hokejisté. Některé zápasy měly výbornou úroveň, jiné byly slabší. Obecně to byl ruský styl, hodně bruslení.
Co čekáte od návratu do české extraligy?
Když jsem před rokem odcházel, měl jsem za sebou smolnou sezonu plnou zranění. Na rok jsem zmizel. Vím, že teď mám co dokazovat. A věřím, že pořád mám co nabídnout a klukům pomůžu.
V Třinci jste v sezoně 2011-12 prodělal dva otřesy mozku, že?
Jeden byl lehčí, to šlo. Ale pak přišel ten těžký, shodou okolností proti Plzni, kdy jsme se nešťastně srazili s Radkem Dudou. To už bylo horší, dlouho jsem nevěděl, co se mnou bude. Problémy neustupovaly, asi až za měsíc a půl všechno odeznělo. Dostal jsem se zpátky, jenže v předkole proti Zlínu jsem si pro změnu zlomil krček a bylo po sezoně.
Rok předtím Třinec slavil titul, ale další sezona byla mizerná. Je to úděl šampionů? Podobnou situaci totiž zažily také Pardubice či Karlovy Vary.
Je to ošidné. Titul člověka hrozně namlsá. Řeknete si: Proč ho nevyhrát znovu?! Jenže pak rychle poznáte, že je to strašně těžká cesta. Výjimky potvrzují pravidlo a já věřím, že Plzeň jí bude.
Loni jste v létě trénoval individuálně, teď jste se znovu zapojil do týmové letní přípravy. S Plzní vás čekají i dvě cyklistická soustředění na Šumavě. Jak se těšíte?
No, na kole umím jezdit...
I do kopce?
V Třinci, tři roky zpátky, se na kolech jezdilo hodně. Pak přišli kondiční trenéři a vrátili jsme se víc k atletice. Loni, když jsem se připravoval sám, dal jsem to zhruba na půl. Etapy, kopce v horách, k tomu běhání. Takže doufám, že mi kluci nebudou moc ujíždět.
S kým se v Plzni osobně znáte?
S Tomášem Frolem jsem byl dva roky v Třinci, s Vencou Pletkou se znám z dvacítek. A jinak jsem samozřejmě kluky potkával na ledě při vzájemných zápasech.
Konzultoval jste příchod do Plzně s bývalým spoluhráčem z Třince Martinem Adamským, který tady dlouho působil?
No jistě. On je takový čilý obchodník, že mi hned nabízel bydlení. Ale ne, vážně. Martin je výborný kluk a dal mi o Plzni hodně informací. A ten přestup mi rozhodně doporučil.
