Po loňském debutu na seniorském mistrovství světa v Německu byl osmadvacetiletý rozhodčí z Pardubic nominován Mezinárodní hokejovou federací IIHF na kvalifikaci olympijského turnaje. Nezůstalo však jen u toho. Blümel se vešel i do výběru pro hlavní turnaj, kde odřídil duely Ruska se Spojenými státy poté s Finskem. Nakonec byl přímým účastníkem i největší hokejové senzace olympiády, vyřazení Švédska s Běloruskem ve čtvrtfinále.
Na olympijských hrách jste odřídil šest zápasů. Bylo to víc, než jste čekal?
Určitě. Vždyť před hlavním turnajem odjeli domů čtyři čároví rozhodčí nominovaní Mezinárodní hokejovou federací IIHF a nahradil je stejný počet sudích z NHL. Desítka čárových rozhodčích, kteří pískali v kvalifikaci, byla výběrem toho nejlepšího, co v IIHF je. Všichni byli na stejné úrovni a nebylo snadné někoho vyřadit. Jsem proto moc rád, že jsem se dostal i do hlavního turnaje a zapískal si dobré zápasy. Nejlepší bylo určitě utkání USA - Rusko, které se hrálo před plnou halou a šlo v něm o první místo ve skupině a relativně snadnější postup do semifinále.
Byl to váš nejtěžší zápas na olympiádě?
Před plnou halou se píská jinak. Na druhou stranu třeba utkání Švédska s Běloruskem sice bylo zvláštní a ne moc pohledné, ale na řízení bylo také dost náročné. Když je na konci čtvrtfinálového duelu vyrovnaný stav, tak se jakákoliv chyba může výrazně promítnout do výsledku. Prostě každý zápas byl těžký. I v kvalifikaci šlo o hodně. Jedna prohra mohla znamenat konec nadějí na postup do hlavního turnaje. Jak se později ukázalo, tak třeba zápas Bělorusko - Ukrajina byl soubojem o první místo ve skupině.
Duel Američanů s Rusy v základní skupině byl zřejmě nejatraktivnějším a možná i nejdůležitějším zápasem ve vaší rozhodcovské kariéře.
Co se týče atraktivnosti, tak určitě. Byl to nejlepší zápas, jaký jsem kdy pískal. Důležitost se těžko porovnává. Je složité říct, zda byl důležitější než utkání Švédsko - Bělorusko.
Byl jste před jeho začátkem nervózní?
Nervozita je před každým zápasem, ale s prvním hvizdem opadne. Když člověk nasaje atmosféru, tak je nervozita pryč a snaží se dělat svou práci co nejlépe.
Na ledě jste se potkal s mnoha hvězdami světového hokeje. Je s nimi hodně práce?
Jsou zvyklí hledět si svého a respektují práci rozhodčího. Proto v zápasech nebylo tolik diskusí o rozhodnutí sudích, což byl ohromný rozdíl oproti extralize. Přitom se hraje o hodně, o olympijské zlato. Jiné je i chování diváků. Nikdo nehází nic na led, nikdo sprostě nepokřikuje. Všichni rozhodčího berou a respektují jeho práci. Když se podíváme na záznamy z olympiády, určitě tam najdeme spoustu sporných věcí. Jejich počet bude srovnatelný s extraligou, ale bere se to jinak.
Zatímco utkání USA - Rusko jste označil za nejatraktivnější, čtvrtfinálový duel Švédska s Běloruskem by si zřejmě zasloužil přívlastek nejvíce zvláštní ....
Určitě. Nějak jsem neporozuměl výkonu Švédů, připadali mi dost laxní. Ještě bych dokázal pochopit, kdy bojovali a nešlo jim to, nebo je gólman vychytal. Zřejmě si mysleli, že vše půjde samo a v posledních pěti minutách vstřelí čtyři góly. Nakonec sami dostali branku ještě podivnější než celý zápas. Přitom Švédové byli podle mne nejlepším týmem v základních skupinách. Zaujali mě, jak bez větších problémů porazili Kanadu.
Měl jste během tohoto utkání čas zakroutit si hlavou nad výkonem Švédů, nebo jste byl plně koncentrován na řízení?
Jsem součástí hry, takže samozřejmě výkon mužstva vidím. Sledoval jsem vývoj utkání a dost dobře jsem ho nechápal. Nesmělo mě to však vyvést z míry a musel jsem si především hledět své práce.
Ve čtvrtfinále skončilo vaše účinkování na olympijském turnaji. Ze hry však byla i česká reprezentace. Nebyla možnost zapískat si na turnaji ještě další zápas?
Zápasy byly většinou obsazovány tak, že hlavní a jeden čárový byli z NHL. Doplnil je jeden čárový rozhodčí IIHF. Těch tam bylo pro hlavní turnaj šest. Čtyři byli nasazeni do čtvrtfinále a dva do semifinále. Zbývala tedy už jen dvě místa ve finále a v utkání o třetí místo. V koutku duše mě napadlo, že bych mohl ještě jeden zápas dostat. Nestalo se tak, ale určitě nejsem zklamán. Vždyť do vrcholného seniorského hokeje jsem vstoupil teprve vloni na mistrovství světa v Německu, kde jsem dostal také možnost řídit čtvrtfinále. Moje kariéra ještě není u konce a věřím, že nějaký zápas ještě přijde.
Všechny tři zápasy v hlavním turnaji jste odřídil s rozhodčími z NHL. Jaká je s nimi spolupráce?
Perfektní. Nedávají nikomu najevo, že jsou něco víc. Byli jsme rádi, že si s nimi můžeme zapískat. I oni nás potřebovali, protože v úvodních zápasech si oživovali pravidla IIHF, jimiž se turnaj řídil. Nebylo to pro ně jednoduché, protože celý rok pískají v NHL, kde jsou v pravidlech odlišnosti. I během zápasu s námi hlavní rozhodčí určité věci konzultovali.
Takže jste vlastně dávali sudím z NHL školení?
Ano, ale jenom v uvozovkách. Jednalo se většinou pouze o detaily.
V jakých konkrétních situacích potřebovali vaši kolegové ze zámoří konzultaci?
Největším problémem byly zřejmě jiné tresty za nedovolenou hru v některých případech a také posouzení úmyslného postavení mimo hru. Vše však proběhlo bez větších potíží. Vždyť už před turnajem nám bylo řečeno, že jsme na ledě tři a všichni máme zodpovědnost.
Se kterým rozhodčím z NHL se vám nejlépe spolupracovalo?
Z čárových jsem dvakrát pískal s Kanaďanem Morinem a jednou s Američanem Schachtem. Oba byli na stejné úrovni. Z hlavních jsem byl dvakrát nasazen s Kanaďanem McCrearym a jednou s Američanem Laruem. Bill McCreary byl o trošku lepší než ostatní sudí. Proto také pískal nejdůležitější zápasy.
Zaznamenal jste při olympijském turnaji nějaký nový trend v řízení utkání?
Nový trend ani ne. Samozřejmě mě to však obohatilo o mnoho zážitků a zkušeností. Vždyť zapískat si s rozhodčími s NHL je zkušenost, která se už nemusí nikdy opakovat.
Po celou olympiádu jste žil pouze hokejovým turnajem, nebo jste našel čas i na sledování jiných sportů?
Bydleli jsme 200 metrů od haly, takže jsme se snažili být na každém zápase. Navíc kromě řízení utkání jsme měli i další povinnosti. Ráno a dopoledne byly tréninky a školení a byli jsme také nasazováni na zápasy jako náhradní nebo brankoví rozhodčí. Volného času tedy moc nebylo. Podařilo se mi však být při tom, když Aleš Valenta získal zlato v akrobatických skocích a viděl jsem také obří slalom mužů.
Olympijské hry už patří minulosti, ale hokejová sezona zdaleka nekončí. Letos se bude hrát ještě mistrovství světa. Zúčastníte se ho?
Budu ho sledovat jen v televizi. U nás je víc rozhodčích s mezinárodní licencí a nebylo by fér, aby jeden objel všechny akce. Na mistrovství jede další pardubický sudí Stanislav Barvíř, s nímž pískám v extralize.
Na vrcholné mezinárodní scéně nepůsobíte dlouho, ale máte za sebou už hodně zajímavých turnajů v roli čárového sudího. Neuvažujete o přestupu mezi hlavní rozhodčí?
Jako hlavní pískám v regionálních soutěžích. Chtěl jsem si zkusit, co to obnáší. V extralize nebo v mezinárodním hokeji mě to však neláká. Podle mne je lepší být dobrý čárový rozhodčí než průměrný hlavní. A kdo ví, jestli bych byl aspoň průměrný.
