Takový zájem médií nenápadný sedmatřicetiletý obránce nikdy v životě nepoznal. "Poslední dobou mi dávalo okolí hodně najevo, na jakou metu se dostanu," přiznal po rekordním zápase. "Ale já to zase až tolik neprožíval."
Utkání jako každé jiné - tak ho nazval. Přesto na něj měli spoluhráči narážky a tropili si z něj legrácky. "Ivánku, tady jsme ti přinesli chleba, abys zítra nemusel vstávat a nakupovat," přinesli do kabiny po utkání obrovský bochník útočníci Kořínek s Pospíšilem. Na pečivu byly tři velké číslice: 6, 9 a 7 - 697 utkání.
"Teď ty zápasy naskakují mnohem rychleji než dřív. Dvaapadesát kol plus play off," vypočítává Vlček, "to je mnohem lepší než dřív, kdy se hrálo tak čtyřicet utkání do roka." Každá velká událost se musí se spoluhráči oslavit: hattrick, první gól v lize, svatba, narození potomka nebo rekordní počet utkání. Ivan Vlček pozve kolegy do nějaké restaurace. "No, i když si ze mě utahují, tak jim to všechno zaplatím." Oslavu si ale musí schovat až na přestávku extraligy, teď by to bylo podle něj "vražedné".
Šestnáct sezon v jednom klubu – to u nás nemá obdoby. Vlček svojí klubovou věrností připomíná bostonského Raye Bourquea (ten ale letos přestoupil do Colorada). Jen jeden ročník neodehrál Vlček v Plzni, to zamířil do finského celku Kuopio. Za celou dobu neměl žádné vážnější zranění, i když například jako jeden z mála nastupuje bez ochranného plexiskla na helmě. "Musím to zaklepat a teď si dávat větší pozor, protože čím je člověk starší, tím je náchylnější ke zranění a hůř se z nich dostává."
Šňůru extraligových zápasů může Vlček na konci sezony natáhnout až na 750 zápasů. "Nevím, kolik jich ještě přidám, ale smlouvu mám v Plzni podepsanou do konce sezony. To ale říkal i v té poslední, když se o dnešním rekordu zatím jen spekulovalo.
