Trojnásobný mistr světa je otcem dalšího slavného obránce Jiřího Šlégra, současné litvínovské modly, a byl velkým přítelem tragicky zesnulého trenéra naganských olympijských vítězů Ivana Hlinky.
Jak se cítíte ve své funkci?
Jsem u hokeje, což dělám celý život. Zajímavá práce. Ale není to nic jednoduchého, protože v Litvínově se trošku zaspalo. Mládež se před pár lety oddělila od prvního týmu, od akciovky. A bohužel je to tam, kde to je. Já jsem se bojovně pral na ledě, zkusím se poprat i s tímhle.
Bylo právě tohle impulsem, který vás přiměl k návratu z Kanady?
Já jsem se do Litvínova loni přijel víceméně podívat. A byl jsem do práce v klubu vyhecován. Jsem hravý člověk, dodnes si rád zahraju hokej a rád se nechávám hecovat. Myslím, že jsme na dobré cestě. I když ono to nebude za rok za dva, že mládež vrátíme tam, kde byla.
Kdo vás vyhecoval?
Vrstevníci a trošku i můj kluk.
Proč šla litvínovská mládež dolů?
Jak jsem říkal, velká chyba bylo oddělení od akciovky. Do dalších přehmatů bych už nechtěl strkat nos, nějakých 28 let jsem tady nebyl. Abych dnes šťoural, že to byla vina toho nebo toho, tím se nic nezíská. S lidmi, co spolupracuji, i s rodiči dětí si říkáme: zapomeňme na to a zkusme se vrátit tam, kde jsme byli. A pomozte mi.
Litvínov vychoval plno slavných hráčů. Přijde další zlatá generace?
Já tomu věřím. Jenže dřív Litvínov hrál v lize a široko daleko nic. Teď máte v regionu plno hokejových klubů, k tomu fotbal a jiné sporty. Ani dětí není tolik. Těžko mládež přesvědčovat, aby k hokeji šla, zvlášť když je finančně náročný. Já se držím toho, že pokud bude první mužstvo hrát dobře a vrátíme do něj juniory, děti se k tomu zase dostanou. Litvínov je nejmenší město v extralize, ale ještě nikdo na světě ho nepřekonal v tom, kolik dodal hráčů do NHL. Rád bych se k tomu aspoň kousek přiblížil.
Chcete lákat děti na hvězdy typu Šlégra nebo Reichla?
Určitě jsme tuhle cestu nastolili. Nebavme se o tom, aby trénovali, potřebujeme, aby hráli. Ale když se pohybují mezi dětma, je to o něčem jiném. Oni jsou nápomocní.
Jste i poradce áčka přes obrannou činnost a pomáháte s přestupy.
Vtomhle prostředí jsem se vždycky pohyboval, i trošku v Kanadě. Jak jsem se sem vrátil, hodně rychle jsem si vztahy a styky s lidmi, co tady dělali už za mé éry, obnovil.
Co čekáte od Litvínova v extralize?
Zatím je hokej syrový. Třeba v Ústí jsme hráli nula nula. Já hrál hokej dlouho, ale nula nula v životě ne. V mužstvu jsou starší propletení smladejma, vidím to pozitivně. S týmem budu jezdit i ven, ale na střídačce nebudu. Od toho jsou jiní.
Budete se na tribuně stresovat?
Já jsem absolutně klidný člověk. Na ledě ne, ale když se koukám na hokej jako takový, nervózní nejsem. Naopak nemám rád lidi, kteří sedí a vulgárně pokřikují.
Jaký je váš pracovní den?
Dlouhý. Ale neberu to jako dřinu, nýbrž jako zábavu.
Kde jste vůbec doma?
V Litvínově. Vlastně na dvou místech, rodinu mám v Kanadě. A po operaci zad tam jednou ročně lítám za doktorem.
