Kdy jste se dozvěděl, že půjdete do branky?
Asi dvě minuty před koncem první třetiny. Franěk nešťastně spadnul a už hlásil, že to asi nepůjde. Začal jsem se připravovat. Musel jsem to zvládnout, jsme profíci.
Zápas byl strhující, že?
Se Spartou to jsou doma vždycky pěkný boje, přijde hodně lidí, je skvělá atmosféra. Takové zápasy se můžou jen užívat.
Přesto můžete být naštvaní, ztratili jste tříbrankové vedení.
Když vedeme, není možné, aby nás soupeř brejkoval. Dát ze šancí na 5:3, tak by Sparta neměla šanci tady udělat vůbec žádný bod.
Tonovo vyrovnání v čase 59:59, to je kuriozita. Už jste to zažil?
Vůbec si nevzpomínám, že bych dostal v power-play gól, natož vteřinu před koncem. To zamrzí, zvlášť když Sparta ještě při hře bez brankáře měla přesilovku. Naše disciplína ke konci zápasů je katastrofální. Uděláme faul, který nás stojí body. Zase se to potvrdilo, musíme se ponaučit. Lukeš měl spousta času a místa, aby s pukem vyjel. Ale vyhodil ho přes mantinel a šel ven.
Jak se kotouč dostal do branky?
Vůbec nevím, kudy to prošlo. Dva hráči do toho lehli, ještě Jirka Šlégr stál za mnou. Jistili jsme to čtyři, a přesto puk prošel do brány. Doufal jsem, že by to mohlo být po vypršení času, bohužel nebylo.
Co se dělo před prodloužením?
Já byl strašně naštvaný, akorát jsem nadával. Trenéři se nás snažili uklidnit, protože nám prodloužení nešla. Konečně jsme to prolomili.
Jak vnímáte, že se v brance s Fraňkem točíte?
V pohodě, jsme kamarádi. Já věděl před zápasem, že budu chytat pátek v Třinci. Jsem rád, že jsem si na to sáhnul už dneska, jinak by přestávka byla dlouhá.
Proč venku nehrajete jako doma?
Posledně ve Znojmě jsme hráli slušně 52 minut, vedli jsme, domácí do ničeho nepustili. A pak nás malé chybičky srazí dolů. Doufám, že i venku začneme trochu hrát.