Vítězství v baráži o extraligu jste zažil jako kouč poprvé, ale předtím se vám stejný úspěch povedl dvakrát v roli hráče. Dají se obě situace porovnat?
Když postoupíte jako hráč, je to mnohem cennější. Už proto jsem klukům tenhle úspěch přál, protože jsem moc dobře věděl, jak se potom člověk cítí.
Kdy vás poprvé napadlo, že je postup opravdu nadosah?
Reálně jsem o tom začal přemýšlet po třetím zápase, to jsme v sérii vedli 2:1.
A ve kterém utkání se celá baráž zlomila?
Podle mě ve čtvrtém. Buď to mohlo být 2:2, nebo 3:1 pro nás. A to je samozřejmě rozdíl. Proto to taky bylo na našem výkonu znát. Ovšem kluci dokázali, že jsou silní. A pak už je nemohlo nic zastavit.
Jak vám bylo ve chvíli, kdy váš tým prohrával jen pár minut před koncem právě čtvrtého zápasu 2:3?
Asi to bude znít divně, ale já jsme věřil, že to kluci ještě otočí. A co bylo hlavní, věřili tomu oni.
Vy jste vlastně obraceli zápasy téměř výhradně v posledních minutách...
Myslím, že právě tohle nám nakonec nejvíc pomohlo. Kluci si předtím mockrát dokázali, že nic není ztraceno, a podařilo se jim na to znovu navázat. Získali sebevědomí.
Důležitou postavou týmu byl určitě kapitán Richard Král, což je skoro váš ročník. Poslouchal vás?
(usmívá se) S ním nebyly problémy, takže o nějaké poslouchání nebo neposlouchání vůbec nešlo. Richard je lídr mužstva, což dokázal hlavně v těch úplně nejkrizovějších momentech, kdy vzal odpovědnost na sebe. Ale samozřejmě bez dalších hráčů by to nezvládl, každý byl užitečný.
Neuvěřitelná je především Králova úspěšnost při samostatných nájezdech. Vy jste jich v kariéře také dost odjezdil...
(skočí do řeči) To se nedá vůbec porovnávat. On je někde o deset pater výš.
V Ústí prý hráče připravoval na baráž psycholog a tým dokonce absolvoval protikorupční školení. Co jste měli vy?
My jsme to měli podstatně jednodušší. Nic okolo jsme neřešili a šli krůček po krůčku. Opravdu, vždycky jsme se soustředili jenom na ten jeden zápas, který byl před námi, ten jsme chtěli vyhrát. A to, co se dělo okolo nebo u soupeřů, toho jsme si nevšímali.
Takže vás ani nepřekvapila informace, že vedení ústeckého klubu vyřadilo před pátým zápasem sedm hráčů ze základního kádru?
Takhle: překvapení jsme samozřejmě byli všichni, ale nevěnovali jsme tomu pozornost. Netýkalo se nás to, šlo to mimo nás.
Když se ohlédneme za celou sezonou, pro vás byla poměrně dost hektická. Začínal jste jako sportovní manažer Dukly Jihlava, pak jste byl nějakou dobu navíc jejím hlavním trenérem. V prosinci přišla vaše rezignace a nakonec z toho byl postup do extraligy s Mladou Boleslaví. Na jednoho člověka až dost...
Určitě bych na začátku nevěřil, že by k něčemu takovému mohlo dojít. Ale prostě se to tak seběhlo a já jsem rád, že jsem mohl být součástí něčeho, co se povedlo.
. Petr Kaňkovský"Vždy jsme se soustředili jen na jeden zápas, který byl před námi. A co se dělo okolo, nebo u soupeřů, toho jsme si nevšímali." |
Zhruba před rokem to skoro vypadalo, že s hokejem skončíte úplně. Měl jste prý pracovní nabídku, která s ním neměla nic společného. Co vás přesvědčilo změnit názor?
Vlastně jsem zůstal u hokeje kvůli panu Zachrlovi (bývalý jednatel HC Dukla Jihlava - pozn. red.). On mě tehdy oslovil a já mu chtěl pomoct. Sice to dopadlo trochu jinak, než jsme si oba představovali, ale stejně budu Jihlavě pořád přát jenom to nejlepší.
Tak už jste mu stačil poděkovat, že vás u hokeje podržel?
Jasně. Zase na druhou stranu, kdybych ho tehdy neposlechl, tak bych měl možná míň nervů. (směje se)
Většina hráčů když se rozhodne skončit s hokejem, říká, že je strašně těžké zvyknout si na to, že vypadnete ze zápasového tempa. Vám necukaly nohy, neměl jste chuť naskočit na led?
Určitě je příjemnější hrát, můžete hodně věcí ovlivnit. Ale nohy mi opravdu necukaly, protože vím, že bych těm klukům nestačil. V tomhle směru jsem byl naprosto klidný.
Dobře, pojďme se podívat na váš příchod do Mladé Boleslavi. Tam už jste jednou působil. Vám zřejmě přísloví o tom, že nevstoupíte dvakrát do stejné řeky, nic neříká...
Nebyl jsem v té době nikde smluvně vázaný, nemusel jsem nic opouštět. A právě proto, že už jsem v Boleslavi byl, tak mě potěšilo, že mě oslovili podruhé.
Vy vlastně můžete být kouči Janu Votrubovi vděčný, že vám svým odchodem do Ústí uvolnil místo...
Takhle bych to neřekl, spíš to byla zase určitá souhra náhod. On šel za jinou nabídkou a já pak přijal tu z Boleslavi. Každopádně by mě to do té doby vůbec nenapadlo. Když jsem skončil v Jihlavě, měl boleslavský tým svého trenéra, dařilo se mu, nebyl důvod to měnit. A už vůbec jsem si nedovedl představit, že bych v tom měl hrát nějakou roli já.
Co jste po svém příchodu změnil?
Věděl jsem, že mužstvo hraje dobře a k nějakým změnám tedy nebyl důvod. Každopádně jsem se snažil dělat práci podle sebe a spíš ji držet v tom směru, abychom si rozuměli, aby kluci chtěli hrát a vyhrávat.
. Petr Kaňkovský:"Určitě jsou chvíle, kdy se pořádně rozčílím. Může to být kvůli rozhodčímu, hráči, dětem... Ale většinou to trvá jenom chvilku." |
Nevím, ale řekl bych, že snad ani ne. Oni by chtěli vyhrát tak jako tak.
Možná pomohlo i to, že na hráče letos nebyl ze strany vedení Mladé Boleslavi vyvíjen žádný velký tlak. Nikdo dopředu netvrdil, že musíte za každou cenu postoupit...
To je pravda, slovo musíme se v jejich případě přeměnilo na chceme.
Jak dlouho jste slavil barážový úspěch? Vypil jste toho hodně?
Já myslím, že na svoje poměry až až. Určitě jsem slavil hodně přes půlnoc. Ale jak dopadli kluci, to nevím. (směje se)
Vy jste na střídačce Boleslavi letos strávil 32 zápasů, z nichž 28 bylo vítězných. To je slušná bilance...
Ani nevím, že jich bylo tolik. Každopádně jsem je nevyhrál já, ale kluci.
A pouze ze čtyř soubojů odešel váš tým poražen, víte s kterými to bylo soupeři?
V tom případě je to jasné - třikrát Brno, jednou Ústí nad Labem.
Je všeobecně známo, že po zápasech nechodíte na tiskové konference. Proč?
Důvod je prostý, vždycky chodí jeden trenér - a u nás to byl Leo Gudas.
Vašemu asistentovi to nevadilo? Nechtěl po vás, abyste ho někdy vystřídal?
(usmívá se) Ne, on je hodný, pokaždé to zvládl. Umí to vždycky perfektně vystihnout.
Vy máte nějakou mediafobii?
Vůbec ne. Jen si myslím, že hodnocení do novin není to nejdůležitější. Důležitý je hlavně výsledek, jen díky tomu je pak na co vzpomínat.
Kromě toho, že nerad mluvíte s novináři, tak občas na střídačce působíte dojmem, že vás snad ani nic nerozčílí...
To je omyl. Určitě jsou chvíle, kdy se pořádně rozčílím. Může to být kvůli rozhodčímu, hráči, dětem... Ale většinou to trvá jenom chvilku.
V minulosti jste několikrát po úspěchu oznámil konec. Ať už to bylo po vítězné baráži Jihlavy s Českými Budějovicemi nebo loni poté, co jste vyhrál kanadské bodování první ligy. Co letos, nehrozí něco podobného?
(směje se) Já nevím, co bude zítra.
Tak jinak... Pokud se nestane nic zásadního, budete pokračovat ve funkci trenéra Mladé Boleslavi i v příštím ročníku?
To se rozhodne v nejbližších dnech. Chuť určitě mám.
Kolik šedivých vlasů vám letošní sezona, potažmo baráž přidala?
Už takhle jsem jich měl dost. Vlastně si myslím, že víc už to snad ani nešlo.
Na začátku play-off jste se přestali všichni holit. Nelákalo vás si plnovous nechat?
Ne, už nás doma prosili, abychom to skončili co nejdřív a dali se konečně do pořádku. (směje se)
.
|
T ř e b í č (evs, rtd) - Kolem Vánoc nebylo sportovnímu manažerovi boleslavského hokejového klubu Jaromíru Šindelovi ani trochu do zpěvu. Měl najít adekvátní náhradu za trenéra Jana Votrubu, který se rozhodl přijmout nabídku Ústí nad Labem a Středočechům tím připravil perné chvíle.
