Smlouvu uzavřel do konce sezony s roční opcí.
„Vítkovice mě oslovily, daly mi nabídku. Já jsem ještě musel ukončit smlouvu ve Zlíně,“ řekl osmačtyřicetiletý Ernest Bokroš, kterému bude v Ostravě dělat asistenta Petr Bolek.
Když jste podepisoval smlouvu, uvědomil jste si, kdy hrají Vítkovice ve Zlíně?
Jsem člověk, který přemýšlí dopředu. Nejhorší na tom je, že je čas na jeden trénink a už ve čtvrtek hrají Vítkovice televizní zápas s Pardubicemi, v pátek hned další utkání a v neděli jsou ve Zlíně. Takže bych udělal bez nějakého mého většího vstupu za čtyři dny tři zápasy. Jdu do obrovského rizika. Věřte tomu, že lidi to nepochopí, a stát se může cokoliv. Jenom se tam postavit a vítězit, to jen tak nejde. Přece jen to chce trošku prostoru.
Nemáte z toho obavy?
Já bych to řekl takhle. Myslím, že ze Zlína jsem odešel s čistým štítem. Udělal jsem maximum, co jsem mohl, každému se můžu podívat do očí a tak jsem to cítil i z druhé strany. Nevím, z čeho bych měl mít obavy. Z toho, že přijedu do Zlína jako soupeř?
Přece jen budete na zlínském stadionu stát po bezmála pěti letech poprvé na střídačce hostů.
Určitě by to jednou přišlo, ale zajímavé je to v tom, že to přišlo tak rychle. Samozřejmě bych tam proti nim nejraději nebyl. Zodpovědnosti za výsledky Zlína se nezbavuju a jsem součástí toho, jak to tam dopadne.
Při zápasech Zlína v Ostravě jste si musel ze střídačky domácích vyslechnout spoustu nepříjemností i od hráčů, kteří jsou pořád v kádru. Pamatujete si to?
Každý, kdo chce něčeho dosáhnout, musí udělat maximum pro úspěch. To znamená, že když jdu do Vítkovic, jdu tam proto, abych udělal maximální výsledek pro klub. Vůbec mě nezajímají hráči, co kdo na mě řekl, ale, podotýkám, budu chtít taky maximum od nich. To znamená, že to, co jsme si tam na sebe zařvali, to ani neregistruju. My jsme přece byli soupeři. Když ale skončí zápas, tak se k sobě musíme chovat normálně.
Ty slovní výpady ale přicházely obvykle po zápase, cestou do kabin.
To jsou emoce. Je to prostě souboj gladiátorů. Když pár úderů dá jedna, nebo druhá strana, tak to trošku bolí, ať už je to slovní, nebo fyzický úder. Ale každý by se měl z toho vyspat a druhý den znovu nastoupit fair play ke všemu. Každý jednoduše používá různé prostředky k vítězství a dneska vidíte, že ve sportovní profese je o tom, že musíte hrát fair play, ale důležité jsou jenom výsledky, vítězství.
Zlín pod vaším vedením dlouho sázel na propracovanou obranu. Co mohou od vás čekat příznivci Vítkovic?
Způsob hry jsem vždycky určoval podle mužstva. Jsem si vědom, že ve Vítkovicích je větší kluziště, musím se podívat na kádr, jak je na tom bruslařsky, jak jsou ti kluci schopni plnit určité věci. Určitě je nebudu nutit do něčeho, na co by neměli. Ve Zlíně jsme neměli nijak bruslařsky silný, agresivní tým. Fyzicky jsme těžko mohli někoho přehrávat. Museli jsme některé soupeře přehrávat chytrostí. Ať už v přesilovkách, nebo nějakou taktikou.
Takže?
Prostě to mužstvo musím trošku poznat. Nechci předbíhat, že Vítkovice budou hrát hokej takový, nebo takový. Dopředu můžu říct, že budeme umět hrát dopředu i dozadu. Zlín taky nehrál jen defenzivně. To mají lidi zafixované z první sezony, kdy jsme vyhrávali 2:1 a udělali jsme titul. Lidi, kteří rozumí hokeji, vědí, ze Zlín umí hrát i dopředu. Nějak takhle bych chtěl navázat na práci předchozích trenérů a možná do toho dát své myšlenky. Vítkovice by měly umět hrát ofenzivní i defenzivní systém. Někdy totiž vedete o gól a někdy prohráváte o gól. A přece když mužstvo prohrává, tak nemůže bránit. A naopak, když vedeme, proč bychom se měli hnát dopředu?
Zlín vynikal rovněž přesilovkami. Ty Vítkovicím dlouhodobě nejdou. Dá se na tom zapracovat?
Všechno se dá vylepšit. Přesilovka je dobrá, když se dobře plní. Nebo každý herní systém je dobrý, když se dobře plní. Ale na každý systém je protisystém. A zase musím mluvit o Zlínu, protože ve Vítkovicích jsem ještě nebyl. Trenéři, kteří jsou v tom zběhlí, mají už některé přesilovky přečtené, protože video hraje svoji roli. Leška, Hamrlík a Balaštík se už těžko prosazujou a bohužel jsme měli jenom jednu pětku, která byla schopná přesilové hry hrát, a soupeř je pokrýval. Je dobře, když mužstvo má dvě, nedejbože tři pětky a dva tři způsoby sehrání přesilovek. Ale dnes už je těžké i v přesilovkách se prosazovat.
Do Vítkovic přicházíte v době, kdy dlouhodobě schází reprezentační bek Barinka, zranění či nemocní jsou Prorok, Šimíček, Hubáček, tedy tahouni týmu. Počítáte i s tím, že budete muset na začátku svého vítkovického angažmá sázet na méně známé tváře?
Počítám s tím. Jdu do určitého rizika a jsem si toho vědom. Řeknu to možná hloupě, ale mohl jsem mít čtyři měsíce klid a pak si připravit mužstvo od začátku po svém. Ale já se po třiceti letech vracím do Ostravy. Odešel jsem v roce 1978 a teď jsem zpátky. Je to pro mě výzva. Mohl jsem se mít čtyři měsíce dobře, protože musím říct, že Zlín se ke mně zachoval slušně, korektně, a já bych mohl sledovat a vnímat hokej z jiného pohledu. Ale raději jdu k týmu, který není tam, kde by podle očekávání měl být. Je desátý, má početnou marodku. Chci pomoct. Možná to vyjde, možná to nevyjde. Uvidíme. Jak říkám, udělám pro to maximum a budu to chtít i od hráčů.
Připadají v úvahu trejdy?
Vůbec nevím. Ještě se sejdeme s prezidentem Černíkem, promluvíme si, vyložíme karty a budeme se bavit o dalších možnostech. Jestliže je taková marodka a my máme odehrát v tak krátké době tolik zápasů, tak by bylo lepší, kdyby byl kádr trošku širší. Ale jsou tu Havířov, Sareza, kde je hodně mladých kluků.
Konzultoval jste příchod do Vítkovic s přáteli, třeba s Vladimírem Vůjtkem?
S ním zrovna ne, jen jsme si poslali esemesku k novému roku. Já jsem se spíš rozhodoval, jestli mám zůstat doma a vzít pak mužstvo od nové sezony se svou přípravou, systémem a složením. Ty přechody, to je strašný hazard. Je to hop, nebo trop. Ale člověk musí jít do rizika. A vím, že ve Vítkovicích je i fanklub docela náročný. Vnímal jsem to a sledoval jsem historii trenérů, co tam byli. Vím, že to tam bude těžké. Kdyby to šlo, tak bych ještě nějakou dobu počkal. Pan Černík ale říkal, že jestli se to má udít, tak co nejdřív, protože zápasy rychle běží a body utíkají. Extraliga je tak natlačená, že každý bod bude dobrý.
Hrálo při vašem rozhodování nějakou roli, že jste rodák z Karviné?
Určitě. Moji rodiče tam žili dlouho, mamka tam žije dodnes. Mám tam sestru, rodiče od mé ženy. Základ mé rodiny je na Ostravsku.
A určitě budete více se synem Lukášem, který hraje v Ostravě za prvoligovou Sarezu.
To vyjde nastejno. Druhého kluka mám v juniorce ve Zlíně, takže jednoho ztratím a na druhého se budu chodit dívat častěji. Nic jsem tím nezískal.
Ve Zlíně se pod vaším vedením zviditelnilo několik slovenských hokejistů, namátkou Igor Murín nebo Peter Barinka. Máte připravené nějaké jméno i pro Vítkovice?
Takové jméno nemám. Jednoho mladého kluka jsem chtěl zkusit ve Zlíně, ale to už nestihnu. Možná ho vyzkouším teď na týden, na čtrnáct dní, ale to jsou věci, o kterých se budu bavit s vedením. Když je ta marodka, možná by to bylo vhodné. Ale není to tak, že přijde slovenský trenér a zasype to slovenskými hráči. Budu upřednostňovat ty kluky, kteří tam jsou, kteří si tu pozici už vybudovali. Ale hrát na tři pětky, to je špatné. Musí se okamžitě postavit čtvrtá lajna, protože jinak je to krátkozraké. Zápasy jsou skoro obden.
