Všechno zlé je pro něco dobré. Tak se dívá s odstupem dvou dnů na úterní hromadnou rvačku v brněnské aréně kapitán zlínských hokejistů a jeden z jejích hlavních aktérů Petr Čajánek.
"Že Kometa a Zlín plní stránky novin, to tady ještě nebylo. Pro propagaci moravského hokeje je to bomba," tvrdí Čajánek. "Ať chceme, nebo ne, atraktivita derby se zvedla. Příště bude plný stadion," věští. Moravští rivalové se střetnou ve Zlíně 15. ledna.
Z režie bitky jste nařkl brněnského kouče Veneru, který vás ve Zlíně trénoval. Už jste si promluvili?
S panem Venerou jsem se bavil, situaci jsme si vyříkali. Dál bych to nerozebíral.
A Koreis, který vás napadl? Volal vám, aby se omluvil?
Jak jsem říkal bezprostředně po zápase – hokej je plný emocí a utkání končí s hvizdem. Co se stane na ledě, mají řešit jiní lidé.
Výhra 1:0 v Brně uzavřela první polovinu základní části, po níž jste pátí. Berete tohle umístění?
Před sezonou bychom byli s počtem bodů i postavením v tabulce spokojení. Pořád jsme si vědomi, že mužstvo je mladé. V první čtvrtině jsme uhráli spoustu bodů, což nám pomohlo. Ve druhé se střelecky trápíme, doufám ale, že formu vyladíme směrem ke konci sezony.
Pamatujete podobné soužení v koncovce?
Svoje určitě. Nejsem žádný rozený střelec. Teď to nepadá, spoustu situací řeším špatně. Hokej jsme ale nezapomněli hrát a zase získáme sebevědomí. Pokud jde o tým, že bychom dávali jeden gól za zápas, jsem nezažil. I se zoufalou produktivitou jsme díky vynikajícím gólmanům ve hře a dokážeme bodovat, což je obdivuhodné. Takhle to ale nejde hrát donekonečna.
Takže vaše postavení v tabulce byste vzhledem k počtu nastřílených branek nazval zázrakem?
Za něj bych označil něco jiného. Jsme hrozně rádi, že máme tolik bodů. Dýchá se nám dobře. Tlak ale cítíme, víme, že góly dávat musíme, protože hrát na jednu branku každý zápas je strašně těžké. Pro naše gólmany, pro nás samotné a není to atraktivní ani pro lidi, což je špatně.
TEN PUK JE MŮJ. Petr Čajánek ze Zlína si kryje kouteč před napadajícím Denisem Rehákem z Vítkovic.
JAK NÁM TO PŮJDE? Noví spoluhráči Bedřich Köhler (vlevo) a Petr Čajánek ladí formu na tréninku Zlína.
Neštvou vás opakující se otázky, proč dáváte tak málo gólů?
Vůbec ne. Komunikace je součástí naší práce. Já bych se také ptal.
Když se potkáte s kamarády, baví se o tom s vámi?
Oni vědí, že jsem dřevák, takže to tak berou. Tlak ale na sebe vytváříme sami.
Jak z toho ven? Co třeba změnou tréninku?
Snažíme se bavit o přesilovkách, které nás trápí od začátku sezony. Příčinu vidím v tom, že nejsme v klidu. Puk odskočí, hráč není ve správný čas na správném místě, moc chce. Hokejku svírá tak, že ji chce zlomit. Chybí lehkost.
Nevypsali jste speciální motivační prvky za góly?
U Lešouna (Petr Leška – pozn. aut.) je to jasné. (směje se) Po dalším gólu vstoupí do klubu kanonýrů. Za to má vypsanou svačinu, takže jej dát nechce. Ostatním nic nehrozí, proto nevidím důvod, proč bychom neměli střílet branky.
Může týmu prospět hráčská výměna?
Záleží, kdo a v jaké pohodě přijde. Je na vedení a trenérech, co chtějí s mužstvem udělat. Zlínský klub je ale regionální a sází na odchovance a kluky, kteří tady vyrůstali, takže se to snažíme změnit zevnitř kabiny. Pokud přijde někdo nový, vždycky to impulz je a na nějakou dobu funguje. Budeme jen rádi, když nám někdo pomůže.
