V Česku výjimečné. Když v extralize střílí góly „kluci“ s košíkemHokejové téma:  |
Nebude se sestupovat a budou v ní působit jen akademie. „Soutěže děláme systémem pokus omyl. A určují ho lidé, kteří nikdy netrénovali a nikoho nevychovali,“ tvrdí Hadamczik.
Co tedy považujete za ideál?
Potřebujeme kvalitní juniorku, jen přes ni můžeme zabudovat mladé kluky výš. A pokud ji nevytvoříme, budeme jen pořád měnit soutěže, jako za posledních deset let už tolikrát. Mám názor, že by si seniorská extraliga udělala svou juniorku se 14 týmy a hráči do 20 let. Kluci musí růst mezi svými ročníky, protože tam chtějí být kapitáni, hrát přesilovky. A juniorský hokej má jiný náboj než 1. liga. Tam - nepočítám-li Litoměřice a Benátky - jsou staří hráči, je to spekulativní hokej. Ale to, co děláme, je zase špatně.
V čem?
Bude tam 17 akademií a zase dovolíme týmům, že rozhází kluky po 1.lize, kde budou hrát třetí čtvrtou pětku. Nebudou hrát s čistou hlavou juniorský hokej a žít mezi svými. Můj vnuk hraje v Halifaxu a tam jsou o tři roky starší kluci - víte, jak ho to nutí makat? K tomu musíme hráče donutit i u nás, aby se učili od starších juniorů. Z kvalitního rychlého juniorského hokeje je daleko blíž do mužů. Mladí se pořád musí dívat do kabiny áčka, musí být pyšní, když s ním půjdou na trénink, ne aby pendlovali přes různé týmy. Takhle talentované hráče nezdokonalíme.
Kouč hokejové reprezentace do 18 let Alois Hadamczik během kempu v Kravařích.
Vás se na svazu na názor neptali?
Já ho vnucuji tři roky, ale nebyl jsem vyslyšen. Soutěže dělají lidé, kteří mají málo odtrénováno a nevychovali žádné hráče. Já se nedivím, že do extraligy nejde zabudovat hráče z naší juniorky. Ta nemá kvalitu, je na úrovni dorostu. Když nebude mít kvalitu, tak můžeme dělat akademie, jak chceme. Jediný jejich význam bude, že tam pošlete peníze. Proč soutěž uzavíráme? Proč se pořád bojíme, že někdo spadne? Můžu spadnout, ale musím mít právo postupu a ne deset překážek, než se dostanu výš.
Projevuje se to i u vás v reprezentaci?
Prohráváme osobní souboje, nestačíme v bruslení. Ale když si to kluci nevyzkouší ve čtyřiceti padesáti kolech základní soutěže, tak co mají dělat? Z osmnáctky v létě odešlo sedm lidí do ciziny a ani jeden by to neudělal, kdybychom měli kvalitní juniorku. To vám podepíšu krví, protože s každým z nich jsem mluvil. Vždyť ti kluci se i bojí jít v sedmnácti ven, protože jsou vytržení z rodiny. My furt nadáváme, že nemáme výrazné talenty, ale my je nemůžeme vychovat, když jim nedáme systém těžké soutěže.
Ta v Kanadě je.
Ano, mají tam větší výběr než my. Proto musíme mít méně účastníků. Nejsmutnější je, že jsem tady ještě nepoznal kluka, který by byl ve druhé lize juniorů a dělal v tréninku něco navíc, aby hrál výš. Přidával si, skákal, prosil tátu o delší tréninky. U nás totiž každý, kdo má ruce a nohy, tu juniorskou ligu hraje. Tím kazíme morálku těch kluků, protože si všichni myslí, že jsou extraligoví. A najednou přijde den D, kdy zjistí, že nejsou hokejisti, a škola, kterou flákali, je nepřipravila do života. A jak zareagujeme? Zase změníme systém soutěže.
