„Ne, že by v Rusku nebyl zájem, ale i když mi skončila v Podolsku smlouva, dál na mě vlastní práva,“ vysvětluje Mozík. „Chtějí za mě dost peněz, řádově miliony. Když má klub zaplatit tolik jen za přestup a ještě mi dát výplatu, drhne to. Nejsem na ruském trhu nejlevnější.“
Mozík si pochvaluje přesun z KHL: Život ve Švédsku je o něčem jiném |
Odhaduje, že takovou situaci by si mohly dovolit jen top kluby typu CSKA Moskva nebo Petrohrad.
Jedno má český bek jisté. I příští sezonu mu drží místo ve Färjestadu. S tím, že pokud se objeví lepší nabídka, může odejít, kromě KHL se nabízí Švýcarsko. Pak se Mozíkovi uvolní ruce, Podolsk na něj práva ztratí a za přestup nikdo platit nebude.
„Rusku bych se nebránil, líbilo se mi tam a herně mi sedělo,“ kýve Mozík. V Podolsku zvládl dvě sezony, ve 112 zápasech nastřádal 55 bodů.
Ve Švédsku poznával zase jiný styl hokeje. Rychlejší, bruslivější, více podobný zámořskému. A ačkoliv Mozík nastoupil před pěti lety k sedmi zápasům za New Jersey Devils v NHL a dva roky bojoval v nižší soutěži AHL, chvíli si ve Färjestadu zvykal.
„Měl jsem trochu vyšší osobní ambice (50 zápasů, 15 bodů). Přece jen, když chcete do Ruska, body jsou důležité,“ přemítá. „Na druhou stranu se nám dařilo týmově a pokud zůstanu, nebude to krok zpět. Švédsko mi otevřelo oči, určitě mi prodloužilo kariéru, protože způsob trénování, přístup... To je neskutečné. Pořád jedete bomby, cítíte, že to dává smysl.“
S klubem zakončili základní část na druhém místě, jen play off kvůli koronaviru neproběhlo. Přitom nijak závratná opatření stát proti pandemii nepodnikal. „V podstatě to neřešili a neřeší. A to jsem myslel, že jsou Švédové spořádání, ale nechali tomu volnější průběh. Já se vrátil hned, co to šlo,“ říká.
Proto už měsíc dře v Praze, zahájil suchou přípravu po boku dalších hokejistů pod kondičním koučem Milošem Pecou a o budoucnosti rozhodne v dalších týdnech.
„Musíte pořád držet formu, aby se vám dařilo,“ uvědomuje si Mozík. „Jinak budete podepisovat další smlouvu těžko, kluby toho hned využijí, sáhnou vám na peníze. Už jen výjimečně dostanete v Evropě kontrakt na delší dobu. Dává se rok, maximálně dva.“
Takové má zkušenosti, zároveň nastřádal i dost sebedůvěry, aby věděl, že v Rusku a Švédsku odvedl kvalitní práci. Teď jde jen o to, v jaké zemi pokračovat.
