"Poté, co odvolali pana Zachrlu, mně v Klinu začalo peklo. Trenér, který nastoupil po něm, mě přestal stavět. Hrál jsem jen minimálně. Absolutně neuměl kreslit na tabuli a já jsem mu vůbec nerozuměl. Neměli jsme hokejky, bylo málo jídla," začal svoje vyprávění urostlý čtyřiadvacetiletý obránce.
Do chřtánu ďábla však pořádně nakoukl teprve o pár dnů později při cestě na zápas do Kazachstánu. "Měli mi vyřídit víza, protože moje vstupní do Ruska nestačilo. Slečna, která to dostala na starost, držela můj pas v ruce šestkrát a stejně to nezařídila dobře. Takže jakmile jsem vycestoval za hranice, už jsem se nemohl vrátit," vysvětloval.
Jeho zpáteční cesta tak skončila na letišti v Alma-Atě. "Stačil jsem jenom zavolat na jednoho z trenérů, že mě nechtějí pustit. On přišel, zeptal se, co je za problém. A když zjistil, že nemám vízum, tak mi popřál hodně štěstí a zmizel," pokračoval v líčení nestandardní situace.
"Na druhou stranu si zpětně říkám, že bylo dobře, že mě nepustili do letadla. Kdybych doletěl do Moskvy, stejně by mě tam nepustili ven z terminálu. Žil bych jako Tom Hanks ve stejnojmenném filmu," dodal.
Ani v Kazachstánu to ale nebyl žádný med. V Alma-Atě strávil další čtyři dny, než se podařilo zařídit jeho legální návrat do Ruska. "Jenže vedení Klinu na tom nemělo absolutně žádnou zásluhu. Kdybych byl odkázaný pouze na ně, už bych se z Kazachstánu asi nikdy nedostal," zlobil se.
"Strašně moc mi pomohli Češi - trenér Zachrla a Dušan Salfický (aktuálně brankář extraligových Karlových Varů - pozn. red.), který mi dal kontakt na pana Samka žijícího v Alma-Atě. Přes něj se pak podařilo zařídit všechno potřebné. Všem jim opravdu moc děkuju," poslal vzkaz.
Na ony čtyři dny prý nikdy v životě nezapomene. "Nespal jsem, nejedl, bylo to hrozné. Vážně mi šlo o zdraví. To si pak člověk rychle rozmyslí, jestli mu to stojí za to," vyprávěl.
Zvlášť když po návratu zašel za vedením Titanu Klin a v kanceláři našel trenéry s prezidentem klubu, kteří jeho vyhnanství považovali za dobrý vtip. "Měli z toho děsnou legraci. A řeknu vám, že kdybych nepotřeboval ty peníze, které mi dlužili, tak jsem je tam zmlátil na jednu hromadu," nebral si servítky. "Navíc mi pak řekli, že mě sice nemají rádi, ale když přistoupím na snížení platu o polovinu, můžu v týmu zůstat," dodal.
Jenže to už Martinka neměl o čem přemýšlet. Hned, jak mu vedení klubu vyplatilo zbytek peněz za říjen, sedl na první letadlo a vrátil se domů. "Teď budu pár dnů jenom spát a jíst, abych se dostal zpátky do formy," svěřil se.
A kudy se potom bude ubírat jeho další hokejová kariéra? "Mám nějaké nabídky z první ligy tady v Česku. A věřím, že něco z toho vyjde," uvedl bez dalších podrobností.
