Trefit do znojemské hokejové haly mu včera nedělalo problém. "Celkem se tady vyznám,“ pousmál se Marek Uram.
Jak by ne, vždyť s Orlem na hrudi odehrál téměř sedm sezon a v jihomoravském městě zanechal až mytický odkaz. "Ale vrátit se na stadion byl takový zvláštní pocit,“ říká 37letý slovenský útočník.
V jakém ohledu to bylo zvláštní?
Na tomto stadionu jsem zažil jedny ze svých nejhezčích hokejových chvil, ale zároveň i jednu z nejsmutnějších, když jsem byl vytrejdován do Vítkovic a Znojmo přes ně potom přešlo do semifinále. Proto byl ten návrat po šesti letech trochu zvláštní.
Jak vlastně došlo k vašemu návratu mezi Orly?
S Peťem Pucherem, se kterým jsem celou dobu ve Znojmě hrál, jsem byl neustále v kontaktu. Jsme kamarádi, nejen bývalí spoluhráči. Peťo se vrátil do Znojma, hrál EBEL ligu a už minulý rok jsme se o tom začali bavit. Myslím, že to bylo na jeho velký popud.
Takže jste se ozval vy Znojmu, nebo Znojmo vám?
S prezidentem panem Oherou se znám, působil v klubu jako sponzor už v době, kdy jsem v něm hrával. Sem tam jsme si zavolali a před touto sezonou jsme to nějak dali do kupy.
Zvažoval jste hodně tuto nabídku?
Těžko si teď vybírat. Na Slovensku je situace v extralize zvláštní, chybí peníze a po odchodu Slovanu Bratislava do KHL se neví, jak to tam bude vypadat. Proto jsem chtěl jít někam ven a rakouská EBEL liga se mi zdála zajímavá.
Láká vás představa, že byste s Peterem Pucherem opět nastupovali bok po boku?
Jasně. Už dříve jsme se bavili, že by bylo super si znovu zahrát spolu. Teď ta příležitost přišla.
Mohlo by vám to klapat stejně jako před lety?
Peťo Pucher je velmi dobrý hokejista, na některé věci se nedá zapomenout a
hokej umíme hrát dál. Věřím,že se vrátíme ke spolupráci, která nám šla.
Co kromě věku se u vás změnilo od doby, kdy jste ze Znojma odešel?
Kromě toho, že uběhlo šest let, těžko říct. Myslím, že už od juniorské kategorie hraju hokej, který umím, a na tom se těžko něco mění.
Jak jste na tom teď zdravotně? Skoro celou minulou sezonu jste kvůli zraněnému kolenu vynechal.
V říjnu jsem byl na plastice předního křížového vazu. Je to už víc než půl roku a musím to zaklepat – zatím je všechno v pořádku.
Jak jste strávil skoro celý rok bez hokeje?
Tím, že už mám svůj věk, mi to první dva měsíce ani nepřišlo a od hokeje jsem si oddechl. Ale po pár měsících už mi začal chybět, protože ten sport dělám už 32 let. Krátká přestávka tedy přišla vhod, ale pak už to bylo hrozně dlouhé. Hned, jak jsem se dal zdravotně trošku do kupy, jsem začal bruslit se starými pány v Liptovském Mikuláši a absolvoval jsem s nimi pár turnajů, po hokeji mi bylo moc smutno. O to víc se těším na sezonu.
Co vlastně očekáváte od Erste Bank ligy? Hraje se v ní odlišný hokej než v Česku nebo na Slovensku.
Těžko říct. Očekávám hlavně, že budu hrát hokej tak, aby bavil mě i lidi, co se na nás přijdou podívat. Jsem hráč, který chce vyhrávat, a věřím, že budeme hrát takový hokej, aby se ve Znojmě líbil.
