Je nanejvýš pravděpodobné, že on sám si tenhle článek nepřečte. Maximálně se o něm dozví z doslechu. Roman Šimíček, hokejový mistr světa, se už coby hráč držel zásady: „Jakmile začne sezona, vypouštím média. Snažím se co nejméně číst. A přenesl jsem si to i do role trenéra.“
Poslední informaci, kterou znojemský kouč vstřebal, byly předsezonní prognózy rakouských novinářů, kteří pasovali Orly mezi největší outsidery EBEL.
Jenže Šimíčkova tlupa proroctví expertů zatím rázně vyvrací. Orli, kteří dnes od 18.30 hostí regionálního rivala Vídeň Capitals, se v mezinárodním společenství řadí mezi dravce. V úvodu EBEL vyškolili movitější soupeře a v tabulce jim patří třetí příčka. „Nebudu nic skrývat. Jsme rádi za to, kde se nacházíme, hokej nějak vypadá a z velké části se nám daří to, co chceme,“ oznamuje Šimíček. „Je třeba kluky pochválit, ale nepřechválit. Pořád je teprve začátek sezony.“
Články znojemský trenér nevyhledává ani nyní, když jeho výrazně obměněný tým s řadou neznámých mladíků vskutku předvádí agresivní a zároveň atraktivní hokej. „I pozitivní ohlas totiž může zapůsobit špatně,“ poznamená kouč. „Někdy se to ke mně dostane, bavíme se mezi sebou v trenérském kanclu nebo něco zaslechnu od hráčů. Ale když na to přijde řeč, stopnu to nebo odcházím pryč. Nechci to vědět,“ přibližuje Šimíček. „Chci se zajímat o to, jak to funguje u nás, a držet se naší filozofie.“
Za šanci ve Znojmě jsem rád
Ačkoli si Šimíček zahrál v NHL, na dvou světových šampionátech, ve Finsku nebo v Polsku, mezi trenéry se v 45 letech stále řadí spíš k zelenáčům. Někdejší útočník teprve ve Znojmě poznal, co znamená zorganizovat letní přípravu a piplat si tým k obrazu svému.
„Za možnost, že mě k tomu ve Znojmě pustili, jsem strašně rád. Předtím jsem někde přišel v průběhu sezony nebo jsem byl asistent,“ povídá vítkovický rodák. S novou rolí ale přichází i nejistota, což Šimíček sympaticky přiznává. „Nechci, aby to vyznělo hloupě. Ale když člověk není sebestředný a nemyslí si, že je bůh, nad kterého není, pochyby občas při práci musí přijít,“ uvažuje trenér Orlů. „A já navíc nejsem typ člověka s nadměrným sebevědomím. Ani si nemyslím, že jsem sežral moudrost světa.“
I proto se Šimíček snaží různé situace konzultovat se zkušenějšími znojemskými hokejisty. Chce znát jejich názor. „Když se něco nepovede v zápase i na tréninku, člověk začne pochybovat, co bylo špatně, co udělat lépe,“ přiznává. „Ale od toho jsou kamarádi a rodina, kteří mi dodávají sebevědomí: ‚Děláš to dobře, je to super.‘ Podobných okamžiků jsem měl celkem dost. Je to ale tím, že hodně přemýšlím, jestli je to správné a není třeba něco změnit.“
Soudě dle výsledků ale Šimíček Orly nasměroval správným směrem. Z osmi kol pětkrát vyhráli, občas ho ale svěřenci nepříjemně překvapí. „Třeba neustále pracujeme na určité herní fázi, zdokonalujeme ji. V zápase se nám daří, jak chceme, ale přestane fungovat něco jiného,“ popisuje kouč. „Ukazuje se mi, že některé věci musíme opakovat pořád dokola, i když jsme je předtím zvládali,“ líčí. „Ale v tom je trenéřina krásná. Pořád se učíte a posouváte se dopředu.“
