Peter Pucher v dresu Znojma v utkání proti Linci. | foto: Jiří Salik Sláma, MAFRA

Bílé rukavice docházejí, ale Pucher září dál. Čeká ho tisící zápas

  • 7
Příští týden se Peter Pucher dočká 1 000. zápasu v nejvyšších hokejových soutěžích. A kde jinde by ten milník měl přijít, než ve Znojmě, jehož je už roky ikonou.

Pod stropem znojemského zimního stadionu je zatím prázdno. Žádný vyřazený dres, jehož číslo by pro všechny ostatní bylo zapovězeno. Peter Pucher mrkne ke střeše a celý rozesmátý řekne: „Nemůže tam nic viset, protože já ještě hraju.“

Teď ale vážněji: Komu jinému by tady měli vzdát hold než slovenskému útočníkovi, který tu v extraligových časech řádil s „dvojčetem“ Markem Uramem, až hlediště přijalo slovenštinu za úřední jazyk.

A který je Orlem i teď – v 41 letech, kdy Znojmo místo Česka rajzuje po Rakousku, Maďarsku či Slovinsku v EBEL lize. I Pucher to ví, ale odvětí: „Byla by to nádhera, ale já bych chtěl, aby tam ještě chvíli nevisel.“ To, proto že ač před 17 lety hrál na olympiádě v Naganu, tak podobně jako Jaromír Jágr nekončí. Má formu a taky 18letého syna, se kterým by se rád potkal v týmu.

Podaří se to?
Bylo by to krásné. Ale já musím vydržet a on musí mít výkonnost. Nechtěl bych, aby hrál jen proto, že je Pucher. Chci, aby si to zasloužil. Já bych zase nesnesl, aby o mně lidi říkali, že jsem na ledě už jen ze soucitu. To bych se na sebe nemohl podívat.

Což zatím nehrozí.
Jo, protože mě hokej baví, a tak se těžko přestupuje na druhou kolej. Ale proč přestupovat, když vám to jde a lidi vás chválí. To se pak hned cítíte lépe. Nikdy jsem neměl problém s tréninkem a teď, když mám velké syny, tak trénuju v létě s nimi. Je v tom hecovačka a nedávno byl Peter dokonce na tréninku s áčkem. Koukal jsem na něj a říkal si, jak už je velký a já... No, zkušený.

On je bek. Dokázal byste ho narazit při tréninku na mantinel?
No, jasně! Ale jen tak poučně. Má 190 centimetrů, je to kus chlapa a já jsem rád, že sportuje, že nechodí po barech, kde by vychlastával.

Jakou má barvu rukavic?
Teď bílou, protože mi jedny ukradl, tedy asi navždy vypůjčil. Ale aspoň ho na ledě poznám.

Což roky platí o vás.
To ano, ale ty mé už nedělají, mám posledních pět párů. Mně totiž vyrábějí hokejky na míru v jedné české firmě a ta dřív šila i rukavice, tak jsem si je nechal udělat přesně podle sebe. Speciálně je vyztužil, mám chraněné prsty, a když tenkrát přišli s bílou barvou, už jsem u ní zůstal. A říkám: když se mi nedaří hra, tak aspoň jsem takhle vidět. Když jsem hrál na mistrovství světa ve Vídni 2005, tak to řešili i němečtí komentátoři.

Zahrát si nejvyšší soutěž se synem, to se u nás nikomu vyjma Jaškinova „úletu“ nepodařilo.
No jo, kluci jako Martin Ručinský, Petr Nedvěd či Jarda Jágr jsou oficiálně bezdětní. Na Slovensku si s klukem zahrál Ján Pardavý. Ale ještě mám osmiletého Matyáše, takže když vydržím do padesátky, dva mě na ledě budou tlačit, tak bych se i s ním mohl sklouznout. Ten jediný z naší rodiny hraje napravo. Praváků je málo, jsou ceněni zlatem. Jakmile tak chytl hokejku řekl jsem mu: Už ji nikdy nepřendávej.

Za chvíli mu začíná trénink, že?
A já půjdu na led. Vypomáhám trenérům u všech synů (nejstarší je z prvního manželsví, druhého vyženil a třetí je ze současného manželství) a jsem typicky otec, který nejvíc křičí na své děti. Ne ve zlém, radím, ale na ledě nemůžete mluvit potichu. Ovšem Matyáš je gólový typ. Když vidí puk, chce skórovat.

Třeba se příjmení Pucher objeví v české reprezentaci...
... a když budeme mít štěstí, tak si zahrajeme proti sobě.

Abyste se nedivil. Teď když 50 slovenských hráčů bojkotuje národní tým, vám rádi zavolají.
Taky mám zapnutý telefon i v noci, kdyby si najednou vzpomněli. Ale vážně: tu kauzu sleduji s odstupem. Asi je to tím, že žiju mimo Slovensko. Ovšem pokud hráči nezmění postoj, klidně si zahraju.

Proč je tak velká propast mezi českou a slovenskou extraligou?

Je to o penězích. Ty kluby se tam až na dvě tři výjimky fakt trápí. Dluží hráčům, pak to zalepí. Když kvalitní hráč dostane nabídku na čtyři pět tisíc eur na Slovensku, anebo v Kazachstánu, kde mu to dají na ruku a nemusí se soudit, tak jde raději pryč.

Z toho pohledu si říkám, že je rozumnější přístup Znojma hrát EBEL ligu, než cesta Slovanu, který se rok co rok pouští do KHL a pak dluží.
Přesně! Náš majitel říká, že skáče jen do výšky, na kterou má. Raději se tady dohodneme na menších platech, ale každý hráč ví, že je 15. v měsíci opravdu dostane. Máme rozpočet pětkrát sedmkrát menší než rakouské kluby, ale protože nejsme špatní hokejisté, dokážeme jim konkurovat. Minulý týden jsme dali 7:1 miliardářům ze Salcburku. Hrajeme hokej, který lidi baví, žádné obranné varianty, protože z EBEL ligy se nepadá. To je strašák v extralize. Že padnu do 1. ligy a se sponzory bude konec.

To ale poznalo i Znojmo.
Ano a lidi přestali chodit. Teď zase nacházejí cestu zpět. Zvykli si, že hrajeme derby s Vídní a třeba nám jezdí fandit i 200 lidí z rakouského Retzu, který je kousek od hranic. O EBEL lize uvažoval taky Slovan, což by byla velká věc, ale nakonec se raději trápí v KHL. Což nechápu, ale je to jejich věc.

Když spolu sedíme ve Znojmě, nejde se nezeptat na Marka Urama, vaše hokejové dvojče. Znali jste se před příchodem sem?
Jen jako protihráči. Ale hned jsme si padli do oka. Má hokej v krvi, výborné myšlení a skvělou střelu. Když měl den, tak jsem mu jenom hodil puk a byl to gól. A on těch dní měl víc. I lidsky je to super člověk. Na ledě jsme hráli poslepu a lidi tady na to dodnes vzpomínají.

Však diváci tenkrát skandovali slovensky.
Pravda. Začala přesilovka a znělo: Teraz to príde. V rohu stadionu visela slovenská vlajka. Krásně se na to vzpomíná a na ledě to asi vypadalo dobře, když si to lidi vybaví i po letech. Teď Marek hraje druhou ligu za Liptovský Mikuláš a mají za úkol postopit zpět do extraligy.

Taky na Slovensku kandidoval do parlamentu, že?
Ano a chybělo mu asi 400 hlasů, aby se do něj dostal. Nejdřív to bral na lehkou váhu, pak ho to mrzelo, protože mohl změnit hokej z vyšších politických míst. Mě ve Znojmě lákali do zastupitelstva, ale zatím jsem odmítl.

Chápu - hokej je přednější. Mimochodem z naganského týmu už hraje jen jediný Čech, Jágr. I ze slovenského mužstva je drtivá většina v důchodu.
Pro nás to byl ale turnaj k smutku. Zůstali jsme viset v kvalifikaci, což bylo možná prokoučované, protože jsme čekali na hráče z NHL. Sestava byla okleštěná, chytli jsme virózu a mančaft byl v dezolátním stavu. Já hrál s horečkou 39 stupňů, ve třetím zápasem jsem byl K.O. Ale Čechům jsem fandil a klobouk dolů, co tam dokázali. Byl to turnaj století a i já se těšil, jak potkám Gretzkého, který mi doma visel na plakátu.

Viděl jste ho vůbec?
Viděl, ale protože jsem blbec a styděl jsem se, tak nemám ani fotku. Stáli jsme u sebe a mně se tak aspoň splnil dětský sen.

Místo kavárny restaurace

Dřív býval kavárníkem a ve Znojmě dodnes jeden podnik nese název, v němž je Pucherova přezdívka Pepe a číslo 33. Majitelem však už hokejista není. Teď s manželkou plánuje otevřít restauraci v rakouském Retzu, který je 15 kilometrů od Znojma.

„Půjde o lepší podnik, je to takový vinný zámeček. Bude tam české pivo, svíčková, protože Rakušani milují české omáčky. Zkrátka spojíme českou arakouskou gastronomii.“

Koho má za vzor nejmladší syn?

Je naočkovaný staršími bratry, takže Ovečkina. Přitom já proti němu na šampionátu ve Vídni hrál. Máma to má natočené na VHSkách, tak mu to musím pustit, aby věděl, co je ocko zač.

Když už jste zmínil kazety VHS, tak já si nedávno přečetl, že jste daboval filmy.
To je dávno! Ještě z dob, kdy se dabovalo simultálnně. První film byl Americký ninja 1, pak Predátor, což bylo fajn, protože tam se málo mluvilo, a pak jsem ještě Karete tiger s Van Dammem. Já to překládal z češtiny do slovenštiny, trefoval se hercům do úst. No, byla to perda.

Teď upřímně: Chtěl byste si ještě zahrát extraligu?
Mám v ní 399 bodů, ale zaokrouhlit už to nezvládnu. EBEL je rychlejší než extraliga, bruslařsky bych to zvládl, ale nehrozí to. Jsem hráčem Brna, jenže před lety mě vyhodili, tak o mě asi nestojí. Já se tam ani netlačím, chci tady ve Znojmě dosáhnout na medaili.


Mistrovství světa v hokeji 2024

Hokejové MS 2024 se uskuteční od 10. do 26. května v Praze a Ostravě. Český tým se představí v pražské základní skupině, kde ho čekají Kanada, Finsko, Švýcarsko, Dánsko, Norsko, Rakousko a Velká Británie.