Na rozloučenou dostal láhev archivního vína s nápisem Nezapomeneme. "Tu jen tak nevypiju!"
Ani v Rusku se mu nevyhnuly zdravotní problémy, s nimiž se potýká celou kariéru. Dvakrát mu soupeři sekerou přes ruku zlomili prst. Poprvé to prostě ignoroval. "Drobné zlomeniny, to se dá. V Ottawě jsem odehrál 50 utkání s vykloubeným ramenem. Až pak jsem šel na operaci."
Jen tak se nevzdává. Pitbul, co se nepustí šance. "Možná je to tím, že jsem se dostal tak daleko," říká.
Kouč Jaroslavli se podivoval, proč Rachůnek najednou málo střílí, a tak jej na tři utkání postavil do útoku. "Hraje se tu zanďour, stojíme vzadu a čekáme. I s jednou rukou jsem se v útoku cítil docela dobře."
Stejně jako v NHL stojí v cestě velkým hvězdám. Kovalčuk, Kovaljov, Eliáš, Lecavalier... Ty a další v době výluky v NHL zlákalo bohaté Rusko. "Není těžké je ubránit. Mají málo prostoru. Jediná šance je v přesilovkách," líčí Rachůnek.
A tak za vyloučení přicházejí pokuty. "Já ji ještě nedostal. Dává se za fauly v útočném pásmu a tam se moc nedostávám."
Podruhé už při zlomenině neriskoval a vydal se na operaci domů do Zlína. Výlet do Česka, to je příjemný odpočinek. Rachůnek je v Jaroslavli jediným Čechem. "Už jsem si zvykl, že si nemám s kým pokecat česky. Ale vybral jsem si to a nemůžu si stěžovat."
Ruštinu zvládá bez problémů, má průpravu z kanadské Ottawy. "Hodně jsem se tam bavil s Peterem Ščastlivým. Nemluvil anglicky, tak jsem se naučil ruštinu." Teď ji využije. Místo v New Yorku, kde by hrál za Rangers, žije v Jaroslavli. Ale stejně jako v zámoří i ruská liga obnáší dlouhé přelety.
"Docela to jde. Ale hned při prvním letu do Kazaně se nám pokazilo vrtulové letadlo. Mám hodně nalítáno, ale trochu jsem se bál, když nám vysadil motor. Nějak jsme přistáli a od té doby máme slušnější letadlo."
Klub mu poskytl pěkný byt v centru města. Má tu plný zásobník cédéček s českými filmy. "Ale už jsem všechno viděl čtyřikrát, tak se na to ani nemůžu dívat," říká. "Na telefonu jsem už taky trochu závislý."
Ve městě si rád zajde do japonské restaurace. Anebo si uvaří doma. "Samozřejmě to nejjednodušší. Maso, brambory, polívku ze sáčku," říká se smíchem. "A když se mi nechce dělat vůbec nic, jsem na báze."
Přepychové "vězení" pro hokejisty je v Jaroslavli komfortní. Spoluhráče, kteří nemají řidičský průkaz, tu Rachůnek učí ovládat vůz. Sám se v Rusku nejdřív řídit bál. Doma má motorku Kawasaki, v Rusku se musí spokojit s žigulíkem. "Ale má čtyři rychlosti. Stodeset jede."
I láska k motorkám podtrhuje jeho povahu bojovníka. V NHL se Rachůnek vyžívá v kontaktu se soupeři. "Ale tady je snad největší hřiště v Evropě. S někým se srazit se mi povede tak jednou za pět zápasů. A docela mi to schází. Jsem prostě typ, že se chci na ledě bouchat, hádat a štěkat," říká Rachůnek.
A neodnášejí to pak spoluhráči? Podle manažera Martina Stloukala je Rachůnek v Jaroslavli "kápem" kabiny. "To ne. Kluci mě berou normálně, já mám zase respekt ke starším. Ale na ledě se mě spoluhráči bojí," říká se smíchem.
Stejně jako Znojmo, odkud Rachůnek odešel, čeká i Jaroslavl tuhý boj o play-off. Šestý Lokomotiv má na devátý Čerepovec náskok 11 bodů. Zbývá však ještě 12 utkání. Jaroslavl získala dva tituly pod vedením kouče Vladimíra Vůjtka. "Někteří lidé nevědí, kdo je to Jaromír Jágr, ale znají pana Vůjtka. Kdokoli zjistí, že jsem Čech, hned o něm začne mluvit. Taxikář, člověk v obchodě. Mají ho tady za boha."
