Jak se vám v Třinci hrálo?
Dobře. Znám to tady. Trošku nezvyk byl led, je o něco menší.
Nostalgie na vás nepadla?
Jasně, že jsem si zavzpomínal. Když jsme přijeli, šel jsem do šatny za Čavarem (trenérem brankářů Jaroslavem Kamešem – pozn. red.) pokecat. A vzpomínky se mi vracely. Vždycky sem budu rád jezdit.
Kdyby byl ještě v Třinci trenér Václav Varaďa, to by vás zřejmě do šatny nepustil...
(Usmál se) To asi ne. Naštěstí tu nebyl nikdo kromě Čavara, takže jsem za ním mohl jít.
Třinec udolal v Lize mistrů Davos, Sparta nestačila na Jukurit |
V Třinci jste už mohli hrát v klidu, protože postup jste už měli jistý.
Je dobře, že jdeme dál. Zase se podíváme na nějaké nové místo. Možná. Uvidíme, koho v play off chytneme. Je to zpestření, jet na trip, blíže se v týmu poznat. V tom je to super.
Na třineckém ledě jste střelou pořádně tvrdě trefil brankáře Ondřeje Kacetla. Zlobil se na vás?
Narval jsem ho už v Davosu do klíční kosti. Teď to bylo přímo na solar. Říkal mi, co prý proti němu mám. Zasmáli jsme se tomu. Moje muška dneska nebyla stoprocentní, musím na tom zapracovat. A doufám, že mi to zase začne padat.
A hned při vašem druhém střídání vás dohrál Vladimír Dravecký. Čekal jste to?
Ano, a těšil jsme se na to už v Davosu. Tam však měl nějakou virózu. Říkal. Ale možná se bál (smál se). Ne, těšil jsem se na něj, hrát proti němu je vždycky sranda, jak tam po mně pořád huláká. S Vladem je legrace.
Matěj Stránský (uprostřed) se raduje z gólu Davosu.
Co vaše šance proti Třinci?
V závěru mi v poslední chvíli někdo do střely strčil hokejku a puk letěl vedle brány. Měl jsem asi střílet dřív. Škoda, protože jsem před tím vystihl rozehrávku. Šancí jsem měl hodně. Bohužel jsem je neproměnil. Snad mi to zase bude střílet v lize.
V ní jste v devíti zápasech dal tři góly a na šest jste nehrával. Jste spokojený?
Celkem se nám daří. Není to vůbec špatné, ale mám prostor se zlepšovat. Máme tři vyrovnané lajny, každá dává góly. I přesilovky fungují, byť poslední zápasy nejsou ono.
Už jste se ve Švýcarsku usadil?
Asi jo, mám tam rodinu, děti. Líbí se mi tam, ale tady jsem vyhrál titul, vždycky to pro mě bude speciální.
V davoském mužstvu jste jediný Čech. Nechybí vám tam partička krajanů?
Ani ne. Komunita, sice ne hokejová, tam je. Čechů tam žije dost. Je tam i pár rodin z Ostravy. S nimi se stýkáme, chodíme na kafe. Mají stejně staré děti. V tom je to super.
V kádru máte světového rekordmana v počtu startů na mistrovství světa Andrese Ambühla, který na sedmnácti šampionátech odehrál 123 utkání. Jaké to je s ním hrát?
Skluz má neskutečný, pořád je bruslivý, fakt může hrát do padesáti. Dokud ho to bude bavit. Jeho rady rádi posloucháme, protože toho má za sebou hodně. Je to legenda švýcarského hokeje. Takovou ještě neměli.
Jaké jsou vůbec zvyky v Davosu. Vypsal jste před zápasy s Třincem za výhry nějakou svačinu pro spoluhráče?
My dáváme jen peníze do kasy a na konci sezony se zaplatí společná večeře. Svačinky zajišťují spíše noví hráči.
