Ještě vás záda bolí?
Cítím je. Bolest mi vystřeluje do nohy, byl jsem i v nemocnici na kapačkách. Nemohl jsem chodit a musel jsem Omsk koučovat vsedě.
Trenéru Vůjtkovi, který vede Jaroslavl, jste na chodbě říkal, že nemáte chuť k jídlu. Také kvůli bolesti?
Spíš potřebuju hubnout. Měl jsem docela slušnou váhu, ale jak jsem se nemohl hýbat, šla do... Budu s tím muset něco dělat, dát zase dvě tři kila dolů.
Takže ta nechuť k jídlu nebyla z nervozity před zápasem. Hráli jste přece proti prvnímu týmu ligy.
Nervózní? To já už ve svém věku nejsem. Nebo možná hodně málo.
Třeba když na vás promluví klubový šéf Bardin? Říkalo se, že vás přivedl, abyste vyhrál titul. A vy jste zatím třetí...
Jsme tam, kde asi máme být. Měli jsme problémy s obranou, trochu smůly, hodně zraněných. To všechno se projevilo. Ale sezonu hodnotit nechci, počkám na play-off.
A co příští rok?
To záleží taky na play-off.
Ale prý chcete vyjádření šéfů o zájmu či nezájmu už před ním. Tedy do příštího týdne.
To kvůli další práci, pak se shání těžko. Ale hlavně se to týká mého asistenta Radima Rulíka. Je ještě mladý, má před sebou budoucnost.
A kdyby bylo na vás?
Musím zvážit spoustu věcí, teď vám neumím odpovědět. Ale už mi není dvacet. Tři a půl sezony jsem pryč z domova a rád bych se už trochu usadil.
Promiňte, ale už počtvrté jste v krátké době promluvil o svém věku. Přece nejste starý!
Vždyť jsem nic takového neřekl (smích).
Třeba i vy máte před sebou další budoucnost. Vrátíte se do Česka a budete předsedou českého svazu...
To spíš ne.
Proč ne? Hodně se o tom mluvilo.
Znáte to, mluví se o hodně věcech (smích).
Vás by nebavila úředničina?
Zatím určitě ne.
A na život v Rusku už jste si zvykl?
Zvyknout se dá všude. Záleží na tom, jak člověk chce. Nebo jak musí. Pro mě byly důležité hlavně hokejové podmínky, a ty jsou v Omsku opravdu velmi dobré. K životu mi stačí jíst a bydlet, s tím jsem nikdy problémy neměl. Celé Rusko se za poslední dobu hodně zvedlo.
Dokázal byste tu žít napořád?
Já už asi ne. Už jsem ve věku, kdy bych neuměl žít jinde než v Čechách.
Zase věk...
... a taky znám mnoho lepších míst pro život, než je Omsk.
Třeba Moskvu?
Prvně jsem tam byl před 34 lety a od té doby se hodně změnilo. Mluvit o Moskvě a o Rusku je rozdíl. Ne nadarmo se říká, že Moskva je stát ve státě. Lidi se tam nemají špatně.
Vy ale přece také ne.
A vlastně co to znamená nemít se špatně? Já nevím.
Třeba, že si nestěžujete.
Já si hlavně nemám na co stěžovat. Šel jsem do Omsku za prací. Maximálně si můžu stěžovat, že jsem málo doma.
A co sibiřská zima? Už jste si zvykl?
No, je to něco jiného než u nás (smích). V půlce listopadu tu začne mrznout a ještě v sobotu, když jsme odlétali do Jaroslavle, bylo minus třiadvacet. Někdo říká, že zima na Sibiři je suchá a líp se na ni zvyká, ale tomu já nerozumím. Minus třicet prostě cítíte.
Co vám tam připomíná domov?
Asi telefon. Když je mi smutno, zvednu ho a zavolám domů. A taky mám internet. Každý den - hned, jak přijdu do kanceláře - čtu na něm české noviny. Nic mi neuteče...
Takže víte, že máme nového prezidenta.
Vím a jsem s ním spokojen.
A víte, že v české lize už začalo play-off.
Chcete vědět, jak skončí, že? Vyrovnané bude jen čtvrtfinále mezi Třincem - málem jsem řekl Trenčínem - a Vítkovicemi. Dál se nedívám.
Ale reprezentaci určitě sledujete.
Hodně. Pořád se říká, že se český hokej někam propadl. Ale to je přece nesmysl. Každý se žene na vrchol a nikdo tam nemůže být pořád.
A co vy a reprezentace?
To už mám za sebou (smích). Jsou trenéři, kteří mají do nároďáku blíž než já.
Ale trénovat ještě chcete, ne?
Rok? Deset? Kdo ví... Na tohle už radši neodpovídám. Taky bych před rokem neřekl, že se potkáme tady a já budu trenérem Omsku.
 Manažer Vladimír Hamrla s trenérem omských hokejistů Ivanem Hlinkou |
