Landovi se povedl husarský kousek. Před posledním duelem v sezoně potřeboval sedm bodů k tomu, aby dotáhl dosavadního lídra Jeremyho Boyera z Newcastlu (25 gólů + 33 asistencí). Bears porazili Melbourne Mustangs 7:1 a... český útočník byl u všech gólů! Dva dal, pětkrát asistoval.
"A kdybych byl šikovnější, mohl jsem dát gólů víc, dvakrát jsem jel sám na brankáře a nedal," přiznal devětadvacetiletý odchovanec kladenského hokeje, který ve 25 zápasech nastřádal 58 bodů za 19 gólů a 39 asistencí.
Landova australská bilance2006/2007 - 25 zápasů, 20 gólů + 42 asistencí |
To, že se stal spoludržitelem trofeje pro vítěze kanadského bodování, se dozvěděl až s odstupem času. "Já totiž myslel, že potřebuju udělat osm bodů. V hokejových zemích bývá zvykem, že při rovnosti bodů vítězí hráč s větším počtem vstřelených gólů, a to byl Boyer. Ale v Austrálii to tak není. A tak si možná víc považuju ceny pro nejužitečnějšího hráče soutěže, o které rozhodují trenéři. Mimochodem i tu jsme ale získali s Boyerem oba," nechal se slyšet Landa po návratu do Evropy, kde ho čeká další sezona v dresu týmu Řisut.
V Austrálii jste si nezahrál poprvé, dres Bears jste oblékal už v roce 2007. Jak se vůbec hokejista z Česka dostane k tak exotickému angažmá?
Tenkrát jsem do Austrálie odjel hlavně na zkušenou. Absolvoval jsem tam jazykový kurz a k hokeji jsem se dostal až ve druhém plánu. Kontaktoval jsem přes mail krajana Vláďu Rubeše a hlavně díky němu jsem se ocitl v týmu Bears. Ale nebylo to úplně jednoduché. Na jednu stranu bylo zájemců o místo "importa" hodně, na druhou stranu ale klub tenkrát procházel finanční krizí a nemohl hráčům ze zámoří zaplatit cestu a další náležitosti. To ale v mém případě nehrálo roli, já letěl do Austrálie tak jako tak. Tenkrát jsme dokonce vyhráli titul, což byl vzhledem k situaci v klubu zázrak.
Na jakou úroveň hokeje jste tenkrát v Austrálii narazil ve srovnání s Českem?
To se nedá vůbec srovnávat. U nás jsou hokejisté vychováváni ve fungujícím systému, tam nic takového neexistuje. Australané sice umějí bruslit a jsou na tom, díky zkušenostem z ragby a australského fotbalu, dobře silově, ale to je všechno. Tamní liga je založena na importech, každý tým může postavit do zápasu 4 hráče ze zámoří. Jde hlavně o Američany a Kanaďany, ale i o Čechy a Slováky.
Jak by v australské lize dopadly Řisuty?
Jednoznačně by ji vyhrály.
Vrátil jste se tam po pěti letech, byl znát nějaký pokrok v úrovni soutěže?
Ani ne, myslím, že se to moc nezměnilo. Snad jen gólmani jsou o něco kvalitnější.
Přesto se v Austrálii může objevit hráč solidní úrovně. Útočník Nathan Walker se dokázal po několika letech působení v juniorských týmech Vítkovic propracovat až do extraligového týmu. Je odchod talentovaných Australanů do zámoří cesta, jak zvýšit úroveň hokeje v zemi?
Určitě. Teď se dokonce rýsuje projekt spolupráce mezi Melbourne Ice, klubem s jasně nejlepším zázemím v Austrálii, a San Jose z NHL. Podrobnosti neznám, ale každý takový kontakt je užitečný. A pokud jde o Walkera, australská hokejová komunita je malá a Nathan je její velký miláček. Mimochodem, pochází z klubu Sydney Ice Dogs, což je náš největší rival.
Jaká je vůbec atmosféra při zápasech australské ligy?
Docela hlučná, má to své kouzlo. Ale je to hlavně tím, že se hraje většinou v malých halách zhruba pro 500 diváků a bývá plno. My letos měli malou návštěvnost, což ale souvisí s tím, že se klub často stěhuje ze zimáku na zimák. Funguje na amatérské bázi, většina hráčů se hokeji věnuje po práci. Je to pro ně časově náročné.
Češi v Austráliisezona 2011/2012 Vladimír Rubeš, útočník, Sydney Bears |
V útoku jste nastupoval s krajanem Vladimírem Rubešem, z něhož se postupem času stala australská hokejová ikona. Ve dvaačtyřiceti letech je hrajícím koučem, vedl i národní tým Austrálie. Jak se vám s ním spolupracovalo?
Trošku nám chlapec stárne… Ale teď vážně, Vláďa si přes svůj věk udržuje dobrou výkonnost, na jeho hře je stále patrná česká hokejová škola. Bez něj bych v bodování nebyl tak vysoko. To ale platí i o druhém spoluhráči z útoku Michaelu Schlampovi, což je rodák z Kanady.
Vladimír Rubeš odešel téměř před dvaceti lety do Austrálie "na skok" a zůstal tam až do dneška. Nelákal by i vás dlouhodobější pobyt u protinožců?
Určitě o tom uvažuju, ale není to otázka dne. Nechce se mi ještě končit s hokejem na určité úrovni, chci si ještě pořádně zahrát. A to se mi v Česku plní.
V týmu s vámi působil i obránce Jaroslav Spurný, jak se dařilo jemu?
Jarda trochu doplácel na to, že jsme měli na soupisce víc importů, než mohlo nastoupit do zápasu. A točilo se to hlavně mezi obránci. Pokud ale hrál, byl pro soupeře svým stylem hodně nepříjemný.
Zatímco před šesti lety jste s Bears slavil titul, letos jste skončili šestí a v semifinále play-off chyběli. Bylo to zklamání?
Dalo se to trochu čekat, tým prochází velkou generační výměnou, což byl oproti soupeřům handicap.
S vašimi výkony ale panovala v klubu velká spokojenost. Na webu Bears se dokonce objevila hláška, jak se těší na vaše třetí působení v týmu na jaře 2013. Počítáte s další cestou do Austrálie?
Ano, počítám. A rád bych s Bears v příštím roce vyhrál mistrovský pohár. Chtěl bych to dokázat nejen pro sebe, ale hlavně pro Vláďu Rubeše. Hokeji věnoval a obětoval hrozně moc času, zaslouží si velký úspěch.
SYDNEY BEARS 2012
MOMENTY Z FINÁLE AUSTRALSKÉ LIGY