Landovi se povedl husarský kousek. Před posledním duelem v sezoně potřeboval sedm bodů k tomu, aby dotáhl dosavadního lídra Jeremyho Boyera z Newcastlu (25 gólů + 33 asistencí). Bears porazili Melbourne Mustangs 7:1 a... český útočník byl u všech gólů! Dva dal, pětkrát asistoval.
"A kdybych byl šikovnější, mohl jsem dát gólů víc, dvakrát jsem jel sám na brankáře a nedal," přiznal devětadvacetiletý odchovanec kladenského hokeje, který ve 25 zápasech nastřádal 58 bodů za 19 gólů a 39 asistencí.
Landova australská bilance2006/2007 - 25 zápasů, 20 gólů + 42 asistencí |
To, že se stal spoludržitelem trofeje pro vítěze kanadského bodování, se dozvěděl až s odstupem času. "Já totiž myslel, že potřebuju udělat osm bodů. V hokejových zemích bývá zvykem, že při rovnosti bodů vítězí hráč s větším počtem vstřelených gólů, a to byl Boyer. Ale v Austrálii to tak není. A tak si možná víc považuju ceny pro nejužitečnějšího hráče soutěže, o které rozhodují trenéři. Mimochodem i tu jsme ale získali s Boyerem oba," nechal se slyšet Landa po návratu do Evropy, kde ho čeká další sezona v dresu týmu Řisut.
V Austrálii jste si nezahrál poprvé, dres Bears jste oblékal už v roce 2007. Jak se vůbec hokejista z Česka dostane k tak exotickému angažmá?
Tenkrát jsem do Austrálie odjel hlavně na zkušenou. Absolvoval jsem tam jazykový kurz a k hokeji jsem se dostal až ve druhém plánu. Kontaktoval jsem přes mail krajana Vláďu Rubeše a hlavně díky němu jsem se ocitl v týmu Bears. Ale nebylo to úplně jednoduché. Na jednu stranu bylo zájemců o místo "importa" hodně, na druhou stranu ale klub tenkrát procházel finanční krizí a nemohl hráčům ze zámoří zaplatit cestu a další náležitosti. To ale v mém případě nehrálo roli, já letěl do Austrálie tak jako tak. Tenkrát jsme dokonce vyhráli titul, což byl vzhledem k situaci v klubu zázrak.
Na jakou úroveň hokeje jste tenkrát v Austrálii narazil ve srovnání s Českem?
To se nedá vůbec srovnávat. U nás jsou hokejisté vychováváni ve fungujícím systému, tam nic takového neexistuje. Australané sice umějí bruslit a jsou na tom, díky zkušenostem z ragby a australského fotbalu, dobře silově, ale to je všechno. Tamní liga je založena na importech, každý tým může postavit do zápasu 4 hráče ze zámoří. Jde hlavně o Američany a Kanaďany, ale i o Čechy a Slováky.
Jak by v australské lize dopadly Řisuty?
Jednoznačně by ji vyhrály.
Vrátil jste se tam po pěti letech, byl znát nějaký pokrok v úrovni soutěže?
Ani ne, myslím, že se to moc nezměnilo. Snad jen gólmani jsou o něco kvalitnější.
Přesto se v Austrálii může objevit hráč solidní úrovně. Útočník Nathan Walker se dokázal po několika letech působení v juniorských týmech Vítkovic propracovat až do extraligového týmu. Je odchod talentovaných Australanů do zámoří cesta, jak zvýšit úroveň hokeje v zemi?
Určitě. Teď se dokonce rýsuje projekt spolupráce mezi Melbourne Ice, klubem s jasně nejlepším zázemím v Austrálii, a San Jose z NHL. Podrobnosti neznám, ale každý takový kontakt je užitečný. A pokud jde o Walkera, australská hokejová komunita je malá a Nathan je její velký miláček. Mimochodem, pochází z klubu Sydney Ice Dogs, což je náš největší rival.
Tomáš Landa má za sebou povedené letní účinkování v dresu australského Sydney Bears.
Jaká je vůbec atmosféra při zápasech australské ligy?
Docela hlučná, má to své kouzlo. Ale je to hlavně tím, že se hraje většinou v malých halách zhruba pro 500 diváků a bývá plno. My letos měli malou návštěvnost, což ale souvisí s tím, že se klub často stěhuje ze zimáku na zimák. Funguje na amatérské bázi, většina hráčů se hokeji věnuje po práci. Je to pro ně časově náročné.
Češi v Austráliisezona 2011/2012 Vladimír Rubeš, útočník, Sydney Bears |
V útoku jste nastupoval s krajanem Vladimírem Rubešem, z něhož se postupem času stala australská hokejová ikona. Ve dvaačtyřiceti letech je hrajícím koučem, vedl i národní tým Austrálie. Jak se vám s ním spolupracovalo?
Trošku nám chlapec stárne… Ale teď vážně, Vláďa si přes svůj věk udržuje dobrou výkonnost, na jeho hře je stále patrná česká hokejová škola. Bez něj bych v bodování nebyl tak vysoko. To ale platí i o druhém spoluhráči z útoku Michaelu Schlampovi, což je rodák z Kanady.
Vladimír Rubeš odešel téměř před dvaceti lety do Austrálie "na skok" a zůstal tam až do dneška. Nelákal by i vás dlouhodobější pobyt u protinožců?
Určitě o tom uvažuju, ale není to otázka dne. Nechce se mi ještě končit s hokejem na určité úrovni, chci si ještě pořádně zahrát. A to se mi v Česku plní.
V týmu s vámi působil i obránce Jaroslav Spurný, jak se dařilo jemu?
Jarda trochu doplácel na to, že jsme měli na soupisce víc importů, než mohlo nastoupit do zápasu. A točilo se to hlavně mezi obránci. Pokud ale hrál, byl pro soupeře svým stylem hodně nepříjemný.
Zatímco před šesti lety jste s Bears slavil titul, letos jste skončili šestí a v semifinále play-off chyběli. Bylo to zklamání?
Dalo se to trochu čekat, tým prochází velkou generační výměnou, což byl oproti soupeřům handicap.
S vašimi výkony ale panovala v klubu velká spokojenost. Na webu Bears se dokonce objevila hláška, jak se těší na vaše třetí působení v týmu na jaře 2013. Počítáte s další cestou do Austrálie?
Ano, počítám. A rád bych s Bears v příštím roce vyhrál mistrovský pohár. Chtěl bych to dokázat nejen pro sebe, ale hlavně pro Vláďu Rubeše. Hokeji věnoval a obětoval hrozně moc času, zaslouží si velký úspěch.
SYDNEY BEARS 2012
MOMENTY Z FINÁLE AUSTRALSKÉ LIGY
