Teda nemůžu si pomoct, ale na té první fotce to spíš vypadá jako jezevčík s hippie hárem

Chápu,že někomu nevyhovuje jeho nezávislá povaha,z něj prostě cvičenou opičku neuděláte. Ale sledovat afgána ve výstavní kondici je neuvěřitelný zážitek! A obdivuji majitele,kteří mají trpělivost pečovat o jejich srst. 

Jo, Afghánci, to je moje obrovská slabost. Prvního jsem sebral na ulici a přitáhl domů ve 4 letech, máma pak do večera běhala a hledala majitele / to bylo někdy v roce 76 / Dodnes, když jdu po ulici a potkám Afghána, tak stačí mrknout a pes mi skáče do náruče. Někdy si říkám, jestli jsem nebyl v minulém životě Afghánský chrt. Každopádně, jsou to krásná zvířata

Moc chrty nemusím ale ta na snímku je fešanda

Nejlepší pes = německý ovčák !!!

Nebo francouzký,ten je skvělý.

no, třeba na kočku... 

Sakra, proč se mi tak slívají rasy afghánský chrt a barzoj? Poznal jsem u známých barzoje a ti mi svým chováním doslova učarovali, afghánský chrt mi připadá téměř stejný jako barzoj, takže nevěřím, že by se mohlo jednat o nějakého pitomce. Barzojové ve mě zanechali dojem, že mají obrovskou osobnost, samozřejmě žádné – ty pískneš, já poletím.

no pokud se pamatuji tak už ve přiručkách o psech z dob socialismu,že chrt je jen na to běhání za kusem kůže ...

To je ovšem u psa ohromná výhoda, že moc neposlouchá, blbě se cvičí a navíc má ještě srst extrémně náročnou na údržbu.

Článek mi oživil vzpomínky, kterak někdy v polovině 90. let zkoušeli toto zvíře zkoušeli chovat příbuzní. Doteď neumím říct, jestli byl tak blbej, nebo jenom ignorant. Na veškeré povely reagoval víceméně na principu náhody. Jeho oblíbenou činností byla likvidace veškerých dřevěných rohů v bytě, navzdory tomu, že měl vlastní dřevěnou činku na kousání. Největší lahůdka ale pro něj byly nahnilé hrušky, co našel na zahradě, jasně je preferoval i před konzervami a granulemi. Problém byl v tom, že se po nich vždycky pos*al - přišel si říct, že potřebuje ven, a než ho stačili pustit, tak to samou radostí při běhu ze schodů pěkně všechno vyložil. Na pohmat je taky divný - velký a přitom strašně lehký, samá kost, působí tak nějak papírově... a "jemnou" srst si taky představuju jinak, navíc jsou jen tři varianty co se srstí udělat - jako dáma v článku pravidelně x hodin česat, nechat být a riskovat že na vás někdo zavolá Kubišovou, že se o psa nestaráte, nebo ostříhat a riskovat že na vás někdo zavolá kubišovou, protože pes vypadá jak reklama na koncentrák. No prostě - nechtěl bych afghána ani zadarmo :-)