Země původu
Německo
Zařazení
FCI sk. II. - pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Standard č. 181
Historie
Původně byli velcí knírači používáni v jihoněmeckém prostoru k pohánění stád skotu. Na přelomu století rozpoznali cílevědomí chovatelé, že tito psi jsou schopni vynikajících výkonů a mají mimořádně cenné povahové vlastnosti. Od roku 1913 je toto plemeno vedeno v plemenné knize a v roce 1925 bylo uznáno služebním plemenem.
Povaha a chování
Typické povahové rysy jsou jeho dobromyslný, vyrovnaný charakter a jeho neúplatná věrnost pánovi. Díky vrozené pracovní výkonnosti a sebejistotě je dokonale vhodný k využití jako společenský, sportovní, pracovní a služební pes.
Vzhled
Velký, silný, spíše podsaditý než štíhlý, drsnosrstý; je zvětšeným, mohutným věrným obrazem středního knírače. Vzhled tohoto - při obraně neochvějného - psa vzbuzuje respekt.
Průměrný věk
11-13 let
Péče
Knírači patří mezi zcela nenáročná plemena. Dobře snáší pobyt doma i venku a nezatěžují příliš velkou spotřebou krmiva. Potřebují pohyb úměrný jejich velikosti a také psychickou zátěž. Knírač je pracovitý pes. Hrubá srst se upravuje trimováním. Výhoda hrubé srsti spočívá v tom, že se na ní nedrží špína a nečistoty.
