Jaký je nyní váš zdravotní stav?
Dlouho se uvažovalo, zda na klinice ve Vídni nepodstoupím operaci. Musel jsem čekat až sval sroste. Nakonec jsem se operaci vyhnul a mohl jsem postupně začít s individuální přípravou. Běháním, posilovnou, nyní přišel na řadu konečně i balon. Vynechal jsem tradiční halový turnaj a od patnáctého ledna, kdy začíná oficiálně příprava Rapidu, bych se do ní měl zapojit.
Liga začíná v Rakousku začátkem března. Stihnete úvodní zápas, městské derby s Austrií?
Podle lékařů bych mohl nastoupit. Příští týden odjíždí mužstvo na hory, poté budeme čtrnáct dnů trénovat doma a koncem ledna míříme za přípravou do Turecka.
I přesto, že jste na podzim mužstvu chyběl, přezimuje Rapid na první příčce. V týmu tedy asi vládne spokojenost…
Samozřejmě že nad mým zraněním bylo vedení mužstva rozčarováno, ale nikdo mi to nedával znát. Je sice pravda, že vedeme, ale nehrálo se na podzim v několika zápasech zrovna dvakrát dobře. Výkony žádná sláva, spíše se na nás usmálo štěstí, když jsme jen těsně vyhrávali důležitá utkání. I přesto jsou ambice týmu letos vysoké. Chtěli bychom přinejmenším vyhrát domácí ligu.
Jak vypadá vaše další působení v Rapidu?
V Rapidu hraji čtyři a půl roku, dal jsem přes padesát branek. Vládne zde zatím oboustranná spokojenost, o čemž svědčí i vloni podepsaná smlouva až do roku 2004.
Je v Rakousku spokojená rodina?
Šestiletá Nikola začne letos chodit do rakouské školy, němčina jí nedělá problémy, zvládá oba jazyky. Začíná pomalu sportovat, chodí všestranně cvičit. Sára bude mít v únoru rok. A jestli k nim přibude malý bráška, budoucí fotbalista? To ukáže až čas. Rozhodně tuto možnost nevylučuji.
