Před rokem dal na Stínadlech vale profikariéře, teď už si odkroutil sezonu v německé regionální lize. „Mám se skvěle!“ hlásí. „Že vypadám štíhlejší? To se jen zdá. Jsem na tom jako po ligové kariéře, udržuju se.“
Sice ho fotbal dál živí, ale v 38 letech je pro něj hlavně koníčkem. „Je to jednodušší. Není tam takový stres, víc se fotbalem bavím. Ale trénovat se musí, i výsledky jsou potřeba,“ chápe. Jeho tým skončil dvanáctý z osmnácti, v pondělí ho ještě čeká finále saského poháru proti BSG Lipsko. „Chceme ho vyhrát a kvalifikovat se do německého.“
Matula, Rosa, Štohanzl, Dittrich, Marek, brankáři Pokorný, Klouda, asistenti Liška a Šorm. S Vachouškem působí v Neugersdorfu devět krajanů. „Dlouhodobě tam chodí Češi, je to blízko u hranic. Pro ně je snazší dotáhnout Čecha než Němce od Berlína. Pro nás je to hodně dobré angažmá,“ pochvaluje si Vachoušek. „Snažíme se mluvit německy, na hřišti téměř vždy. A když někdo neumí řeč, řekneme si něco česky.“
Ve čtvrté lize Vachoušek nasázel osm branek. „Mám víc nahrávek než gólů. Snažím se hrát pořád stejně, kluci mě nacházejí a já vím, jak se kdo hejbne. Ideální. Jsem strašně spokojený, že jsem natrefil na takový mančaft. Důležité je, že mě to baví a že ještě klukům stačím,“ tvrdí záložník, který nemusí na každý trénink.
„Což mi vyhovuje. A navíc si zahraju kvalitní zápasy. Třeba v Cottbusu přišlo 4 200 fanoušků, žerou to. Fotbal pro mě neztratil nic z lesku, jen není zbytečně stresový. U nás někdy chodí 1 500, někdy 300. Je to malé městečko, lidi jsou tam vděční.“
Od ledna Vachoušek navíc vypomáhá teplické mládeži, je koordinátorem týmů od 16 do 19 let. „Chodím na tréninky, byl jsem na jednáních o hráčích. Manažer mládeže nebo klubu, to by mě bavilo.“
