To bude blesková premiéra, že?
Uf, je to strašná hektika, ani si pořádně neuvědomuju, co se děje.
A jestli budu hrát? Nevím, s trenérem jsem ještě vůbec nemluvil. Je to hrozně narychlo, možná by bylo k ostatním hráčům nespravedlivé, kdybych hned hrál. Na druhou stranu bych aspoň neměl čas na obavu, jak zápas zvládnu.
Do Birminghamu jdete rád, ne?
Jo. Je mi sedmadvacet, chci hrát, a ne sedět na lavičce nebo na tribuně. A to by mě v obrovské konkurenci v Chelsea asi čekalo.
Nesliboval jste si od angažmá v Chelsea přece jen víc?
Teď teprve si pořádně uvědomuju, co to Chelsea je. Dřív mi to ani nedocházelo, až teď. Kam se kouknu, samá hvězda, samý reprezentant. V Chelsea je 23 skvělých hráčů, 11 může na hřiště a 4 na lavičku.
Na vás ve dvou úvodních kolech anglické ligy nezbyla ani ta lavička.
Nejsem sám, koho to potkalo. Carvalho měl kvůli tomu dokonce roztržku s trenérem Mourinhem.
A vy a Mourinho?
Nebavili jsme se. Snad si ještě promluvit stihneme.
Co byste mu řekl?
Že nic nevzdávám. V Chelsea mám smlouvu ještě na 2 roky, teď zkusím hrát jinde a tam bojovat o šanci v Chelsea. V Birminghamu to půjde líp, než kdybych seděl na tribuně.
Jak angažmá v Chelsea hodnotíte?
Jako plus. Přestup mi prospěl, zpočátku jsem v týmu dostal i několik šancí. Teď je situace taková, že bude lepší jít na nějaký čas pryč.
Kdy jste si tohle uvědomil? Když klub z Lyonu koupil Essiena, který hraje na „vašem“ místě?
Už dřív. Když se člověk díval kolem sebe a v duchu si skládal sestavu, srovnal si v hlavě, že to nevypadá dobře. Někteří hráči jako Makelele nebo Lampard jsou nevystřídatelní, v sestavě se točí hlavně křídelní hráči, a to já nejsem... Potom je lepší na chvíli odejít.
Pak zbývá vyřešit kam. Ve hře byla kromě Birminghamu třeba i Celta Vigo, jež vás chtěla na přestup.
Jenže já chtěl zůstat v Anglii, to byla priorita.
Proto jste odmítl i Jevgenije Ginera, prezidenta moskevského CSKA, který vám osobně volal?
Za nabídku jsem mu poděkoval, řekl jsem, že se budu návratem do Moskvy klidně zabývat. Ale až za rok, až mi skončí hostování v Birminghamu. Jen na mých výkonech bude záležet, co se mnou bude dál.
Mohl jste nyní zůstat v Chelsea? Trénovat tam, v zápase si sednout na tribunu, a i tak brát velmi slušné peníze?
Přijde mi, že někteří hráči, třeba Geremi, jsou na to zvyklí. Obdivuju je, že to dokážou.
Vám to nejde?
Bylo by to krásný, co? Ale já na to nejsem stavěný. Mít hezký život a nehrát? To mě neláká. Z Londýna jako města se mi nechce, ale do Birminghamu je to jen 2,5 hodiny autem.
Stěhovat se nechce ani přítelkyni Veronice, že? Ještě když jste hrál v Moskvě, říkala: Když ne Moskva, tak jedině Londýn.
Jenže ona dobře ví, že nejdůležitější je, abych byl v klidu.
Před odchodem jste v klidu nebyl?
Byl jsem nervózní. Celý týden makáte na trénincích a najednou přijde sobota, neděle a vy máte volno. To je hrozný, 20 let jsem na to nebyl zvyklý, vždy jsem o víkendech hrál.
Zatímco teď jste dělal co?
Koukal jsem na Chelsea v televizi. Fandil jsem jí. Ale dívat se na fotbal, když byste strašně chtěl hrát, to je hodně nepříjemný. Zaplaťpánbůh, volné víkendy už nebudou.
Navíc vám tím necelý rok před mistrovstvím světa utíkala nominace do národního týmu.
I na to jsem myslel. Ale já vždy koukal jako hráč nejdřív na sebe. Abych byl zdravý, aby se mi dařilo. Teprve pak může člověk koukat výš.
Co vlastně o Birminghamu víte?
Málo. Vím, že mi tam přes léto koupili z Chelsea kamaráda: finského útočníka Forssella, můžeme procvičovat finštinu (smích).
Při změně je příjemné mít v novém prostředí známého, ne?
Určitě je to lepší. Ale já jdu hlavně za fotbalem. Moc už zase chci hrát!
