Četl o sobě, že je dřevák a namyšlený seladon. Bránil se nařčení, že donáší klubovému majiteli Abramovičovi. A trenér Mourinho poprvé přiznal, že po Ševčenkovi v létě vlastně ani netoužil.
"Je těžké žít pod takovým tlakem. A musím hodně poděkovat spoluhráčům, že za mnou pořád stojí," svěřil se útočník.
Úžasnou oporou mu byli i fanoušci, přitom Ševčenko byl pro ně dosud obrovským zklamáním. Za 1,3 miliardy korun přinesl jen tři ligové góly. Přitom z AC Milán přicházel jako nemilosrdný fotbalový zabiják, držitel Zlatého míče 2004.
Chelsea kvůli němu přepracovala svůj tradiční styl a fanoušci se těšili na velká představení. A Ševčenko? Nic. Byl jen stínem, který se po hřišti potuloval. Ve třiceti poprvé poznával, co znamená slovo krize.
"Už je moc starý na to, aby se přizpůsobil tempu Premier League. V Itálii se hraje úplně jiný fotbal," tvrdil Alexandr Hleb, běloruský záložník Arsenalu.
Ještě v sobotu Ševčenko coby náhradník vyhořel proti Liverpoolu. Trenér Mourinho po utkání obešel všechny hráče a podal jim ruku, jen Ukrajince úmyslně vynechal. "Občas své hráče líbáte, občas jim chcete nakopat. Ale já ho prostě ignoroval," řekl kouč.
V úterý ho přede všemi vychválil. Měl proč. Ševčenko zářil, dva góly dal, na jeden přihrál, honil soupeře po hřišti jako splašený býk. Byl jasnou jedničkou zápasu. Mimochodem, na gól čekal přesně 8 hodin a 36 minut.
Na takového kanonýra to byla šíleně dlouhá pauza. "Chápu, že se zpočátku trápil, potřeboval čas na adaptaci. Když sedm let hrajete v jiném klubu s rozdílnou filozofií, nemůžete hned naskočit v jiné zemi do rozjetého vlaku," říkal trenér Mourinho.
Sám kouč však cítil, že Ševčenko se svému osudu až příliš oddával. Nevzepřel se a přestal bojovat.
"Musí se učit, jaké to je hrát v týmu pod Mourinhem. Musí pracovat. Jsem šťastný, že poslal lidem tenhle vzkaz," glosoval Mourinho úterní Ševčenkův výkon.
Když Ševčenko v 84. minutě střídal, tleskal mu celý stadion vestoje. A celá Chelsea věří, že to od ukrajinského útočníka nebyl jen záchvěv.
