A ne fotbalovým umem, kterým někdejší francouzský reprezentant oplýval zejména během nejúspěšnějších let v Anglii, ale tím, že se do bílomodrého dresu sotva nasoukal.
Abychom k němu byli féroví: bez angažmá je už od loňska, kdy pandemie koronaviru zastavila fotbal a on skončil v belgickém Anderlechtu. Od té doby se připravoval sám, než na konci letošního září pověsil kopačky na hřebík nadobro.
A zdá se, že individuální plán byl buď špatně nastavený, nebo ho měl francouzský fotbalista roku 2010 problém plnit.
Fotbal vyžaduje disciplínu, správnou životosprávu a odříkání. Hráči, kteří dřeli víc než jiní, se i po konci kariéry udržují v kondici. Příkladem může být stále vysekaný nizozemský tvrďák Clarence Seedorf. Co se týče domácích fotbalistů, Pavel Nedvěd nebo Petr Čech už také nějakou dobu nehrají a není to na nich poznat, přestože ve svých klubech zasedli k funkcionářským stolům.
To spíš talenti, kteří to lidově řečeno „mají v noze“, si stejně jako fotbal užívají i život okolo včetně jídla nebo alkoholu.
Takový Eden Hazard se kolikrát z dovolené vrátil trochu při těle, tréninky flákal a stejně byl o víkendu nejlepší na hřišti. „Je to pravda, těžko schovám, že jsem přibral pět kilo. Ale když mám dovolenou, tak mám zkrátka dovolenou,“ říkal před svou první sezonou v Realu Madrid. I on, věčný pohodář, však pochopil, že se ke svému tělu s přibývajícím věkem musí chovat o něco lépe, aby během angažmá nestrávil víc času na marodce než na trávníku s balonem.
Brazilský fotbalista Ronaldo měl k nadváze vždy sklony.
A vzpomínáte na Ronalda? Legendární Brazilec s nadváhou bojoval celou kariéru. „Neodmítal jsem hubnout, jen jsem se odmítal vážit,“ vtipkoval později o éře Galácticos v Realu Madrid, jíž byl součástí. Byť se dnes vášnivému hráči pokeru blížila váha ke stovce kilogramů, v roce 2002 pomohl Brazílii k vítězství na mistrovství světa, které ovládl ve své kariéře už podruhé.
Starosti s jídelníčkem si svého času nedělal ani Pavel Horváth. „Je mu 36, ale s míčem to pořád umí. Toulal se po hřišti a vypadal jako tlustší verze legendárního Hagiho s přístupem Stoičkova. Vypadá, jakoby chodil aspoň dvakrát týdně do McDonaldu,“ napsal o něm dánský tisk, když v roce 2011 na prahu Ligy mistrů Plzeň zvítězila 3:1 v Kodani. „Jsem spíš na českou klasiku, takže to napsali špatně,“ reagoval Horváth zvesela. Navzdory tomu, že potřeboval větší kraťasy než zbytek týmu, prožíval skvělé období. Kariéru ukončil v roce 2015, když s Viktorií získal třetí titul.
Horší je, když se k nevyvážené stravě přidá i alkohol nebo jiné omamné látky.
Diego Maradona
„Umíte si představit, jak dobrý jsem mohl být, kdybych nikdy nepoznal drogy?“ kál se Diego Maradona, jenž v šedesáti letech opustil svět loni v listopadu. Argentinská modla bavila na hřišti diváky, po zápase bavila sebe.
Mistr světa z roku 1986 se zapletl s nesprávnými lidmi a jeho fotbalové umění zastínily průšvihy s kokainem, který mu mohl být i po konci kariéry osudný. Selhání srdce zapříčiněné předávkováním v roce 2000 přežil, ale ani pak si se zdravým životním stylem hlavu příliš nelámal.
Velké věci mohl dokázat i Brazilec Adriano, zamávalo s ním však úmrtí otce, když mu bylo teprve 22 let. „Miloval fotbal, tak jsem taky miloval fotbal. Když jsem dal gól, věnoval jsem ho rodině. Když mi umřel táta, fotbal už pro mě nebyl stejný,“ rozpovídal se hráč s přezdívkou „Imperador“, česky Císař.
„Byl jsem za oceánem v Itálii, daleko od rodiny a prostě jsem se s tím nemohl vyrovnat. Měl jsem deprese, začal jsem hodně pít a nechtělo se mi trénovat,“ vysvětloval, proč začal přibírat a jeho kariéra začala uvadat.
Domů se vrátil v roce 2009 na hostování do Sao Paula, pak ještě zvládl povedenou sezonu v dresu Flamenga (19 gólů v 32 zápasech). Kariéru mu v roce 2011 definitivně ukončilo zranění achillovky. Pak přidal jen hrstku startů, ten poslední a zároveň jediný v Americe za Miami. „Mám jednu díru v kotníku a jednu na duši.“
