Hrála hudba, zářily ohňostroje a pivo teklo proudem. Anderlecht slavil sedmadvacátý titul v historii.
Anderlecht se stal mistrem už v pátek večer, aniž jeho hráči kopli do míče. Druhé Bruggy totiž remizovaly s Mouscronem a už náskok stáhnout nemohly. Anderlecht hrál nerozhodně rovněž, 1:1 v Lierse a tři kola před koncem má jedenáctibodový náskok. Oslavy vypukly hned poté, co autobus s hráči v noci přijel z Lierse do Bruselu.
"Škoda, že ta moje radost není ještě větší," posteskl si Zítka. Důvod?
Na podzim byl jasnou jedničkou, výborně chytal v belgické soutěži i v Lize mistrů, ale po zranění stehna ho finský náhradník Tristan Peersman do branky nepustil. Ač se trenér Hugo Broos nechal slyšet, že Zítka je pro něj jasná jednička.
"Snad jsem k titulu také přispěl," podotkl Zítka. "Ale od února chytám jen za béčko." I v něm prožil radost, v pátek se klub stal šampionem v soutěži rezervních týmů.
Jak bude jeho brankářská kariéra v Anderlechtu pokračovat, se Zítka dozví v létě.
"Když mi trenér řekne, že budu dvojka, tak to můžu vzít a čekat na šanci. Nebo se podívám po něčem jiném. Zatím ale ukvapené závěry dělat nechci."
Do bujarého veselí se zapojil také dvacetiletý záložník Martin Kolář, druhý Čech v Anderlechtu.
Ačkoli jemu je do zpěvu ještě méně než Zítkovi. Před dvěma týdny si přetrhl při zápase se Standardem Lutych přední křížový vaz v koleně a v pondělí ho čeká operace.
"Počítám, že trénovat začnu nejdřív tak v září, v říjnu," předpovídá Kolář. "Doufám, že se zase dostaneme do Ligy mistrů. Loni jsem ti to tam fakt užil."