Navštívil jeden ze sedmi divů světa slavný Tádž Mahal, zahrál si proti bývalým světovým superhvězdám nebo se přejedl indické kuchyně.
Univerzální defenzivní fotbalista Baumitu Jablonec Pavel Eliáš toho zažil za dva a půl měsíce v daleké Indii, kde v nově vzniklé Superlize hájil barvy týmu Dillí Dynamos, opravdu hodně. Vstřelil například nádherný gól, ale kaňkou bylo zranění ramene.
„Musím říct, že indická liga byla výborně zajištěná. Celková organizace, přelety, hotely, to všechno bylo opravdu na vysoké úrovni. Co se týká fotbalové kvality, ta byla ovlivněná tím, že pět hráčů v týmu muselo být indické národnosti a ti nebyli tak dobří jako cizinci. Podle mě je naše liga na vyšší úrovni. Navíc tempo nebylo jako v Evropě, protože hlavně zkraje sezony bylo obrovské vedro a vlhkost. To bylo docela nepříjemné,“ popisoval 28letý Pavel Eliáš, který za Jablonec odehrál od roku 2006 v první lize 161 zápasů.
Jak se vedlo vašemu týmu Dillí Dynamos?
Já jsem musel už dva zápasy před koncem základní části odletět kvůli zranění domů. Kluci hráli až do posledního kola o postup do play-off, ale o bod jim to čtvrté místo uteklo.
Co se vám přihodilo?
Hned v úvodu v zápase v Kalkatě jsem si vyhodil rameno, pak se to občas vracelo, takže jsem často hrál přes bolest, pod prášky. Proto jsme se dohodli s vedením, že bude lepší, když odletím už na konci listopadu do Česka a zkraje prosince jsem byl na operaci.
Kolik jste toho tedy odehrál ze čtrnácti zápasů základní části a na jakém postu?
Celkem šest utkání, škoda toho nepříjemného zranění. Hrál jsem pravého obránce jako naposledy v Jablonci, protože ve středu zálohy nebo na stoperovi jsme měli dobré cizince, tak to u mě vyšlo na pravého beka.
Jak vůbec fungoval váš klub v indické Superlize?
Sešli jsme se měsíc před startem soutěže a ta příprava byla opravdu hodně náročná a na vysoké úrovni, protože jsme měli holandského trenéra. Mezi zápasy už na tréninky moc času nebylo, protože ven jsme létali už dva dny předem a zpátky až další den, takže jedním utkáním venku se zabily tři dny. A den po návratu do Dillí už jsme zase hráli. Muselo to být všechno bleskově, protože sezona vlastně trvala jen dva měsíce. Jinak pokud jde o závazky ve smlouvě, všechno bylo ze strany klubu v den splatnosti naprosto v pořádku.
Některé zápasy z Indie byly k vidění v přímém přenosu na Eurosportu a zdálo, že atmosféra na stadionech byla taková nijaká...
...je fakt, že když jsem se vrátil domů, tak jsem také jeden zápas viděl, ale realita atmosféry na stadionech byla naprosto jiná než v televizi. Právě diváci, to byl jeden z mých nejlepších zážitků z Indie. Na každý zápas chodilo třicet čtyřicet tisíc lidí a ti byli skvělí. Neustále pozitivně fandili, i když se prohrávalo nebo nedařilo, byli upřímně tím fotbalem nadšení. Nic proti těm věrným jabloneckým fanouškům, ale po osmi letech v české lize to bylo fakt trošku něco jiného (smích).
V týmu jste byl s bývalou italskou superhvězdou Del Pierem, jaký byl?
Komunikovali jsme spolu anglicky, protože hrál poslední dva roky v Austrálii, takže také řeč uměl. A musím říct, že mě překvapil, jak se choval. Je to úplně normální dobrej kluk, naprosto v pohodě a hlavně velký profesionál. V Indii oslavil čtyřicátiny a přivezl si s sebou svého kondičního trenéra, maséra, fyzioterapeuta i manažera. Vzal tu Indii prostě naprosto vážně a fotbalista je to pořád.
Proti kterým evropským hvězdám jste nastupoval a máte nějaké vyměněné dresy?
V Bombaji hrál Anelka, který dokazoval velkou kvalitu, v Kalkatě Luis Garcia, v Kerale brankář James a další velká jména. Pokud jde o dresy, tak jsem si je měnil hlavně s klukama z Čech, ale mám i dres Anelky, Del Piera nebo Ljundberga, takže mám krásné suvenýry.
Další pomyslný suvenýr máte i v podobě výstavního gólu Kalkatě, kdy jste se za vápnem opřel bez přípravy do míče a poslal ho křížnou střelou do šibenice.
Jo, to byl parádní zážitek, ten gól tam pořád běhal v televizích, takže jsem ho viděl docela často, ten se fakt povedl (smích). Škoda jen, že jsem si pak zrovna v tomhle zápase vyhodil to rameno.
Pojďme od fotbalu k civilnímu životu, jak na vás zapůsobila Indie?
Moc mile mě překvapili místní lidi. Byli upřímní, vstřícní a hodní, snažili se ve všem vyhovět, což u nás není úplně běžné. Z přírody jsme toho kvůli nabitému programu moc neviděli, spíš jsme poznali velká města jako Bombaj nebo Kalkata. Naštěstí jsme stihli navštívit pomník Tádž Mahal, to bylo opravdu krásné.
Jak jste bydlel v Dillí a jak jste trávil čas v hlavním čtrnáctimilionovém městě?
V hotelu na velké úrovni. V týmu se mnou byl ještě gólman Mára Čech, což bylo velké plus, že jsme tam byli dva Češi. Třeba Jakub Podaný byl v Kalkatě, se kterou vyhrál titul, sám a docela nám záviděl. Toho volného času zase tak moc nebylo, takže když jsme nebyli na hotelu, tak jsme se chodili s Markem projít do obchodních center nebo po památkách, kterých je tam také dost.
Co vyhlášená indická kuchyně?
První týden jsme s Márou jedli jen domácí indická jídla, ale tak jsme se toho přejedli, že už jsem to pak vůbec nevyhledával a jedl jen evropskou kuchyni. Indická strava má totiž svoje specifika (smích).
Jak jste na tom teď s rehabilitací a co s vámi bude dál?
Teď na konci prosince mi skončí v Jablonci smlouva a snad s mým manažerem panem Paskou něco najdeme. Nejdřív se ale musím dát do kupy s tím ramenem. Ještě nosím speciální dlahu, ale postupně začnu trénovat a tak od půlky února bych měl být stoprocentně připravený. Až potom začneme moje další angažmá řešit. Do české ligy bych se klidně rád vrátil a na podzim se uvidí, jak to bude pokračovat v Indii.
