V převážně muslimském Turecku se křesťanské Vánoce příliš nenosí. A právě v Istanbulu, třináctimilionové metropoli na hranici Evropy a Asie, prožije sváteční dny Michal Kadlec. Úplnou spokojenost před nimi nezažívá.
Devětadvacetiletý fotbalový obránce po letním přestupu z německého Leverkusenu do Fenerbahce doplácí na omezenou možnost startu zahraničních hráčů v turecké lize, v níž dosud odehrál jen 48 minut.
I proto se nebrání zájmu klubů, kde by zase mohl trávit víc času na hřišti. Přestup či hostování jako vysněný vánoční dárek? "To zase ne. Samozřejmě chci hrát, ale když nad tím člověk popřemýšlí, jsou v životě daleko horší věci. Hlavně si přeju, abych byl zdravý a byla v pořádku rodina, lidé kolem mě. Fotbal není vším," zdůrazňuje český reprezentant pocházející z Uherského Hradiště.
V jakém stavu je váš možný odchod?
Není nic nového, stále je všechno ve fázi oťukávání. Dotazování, jestli a za jaké situace by třeba něco bylo možné. Proto zatím není potřeba kterýkoliv klub jmenovat. Navíc nezáleží jenom na mně, hlavní je dohoda obou klubů. Uvidíme, co se stane. Na konci roku moc času na jednání není, myslím, že jasněji může být až v lednu.
Kadlecův podzimZa Fenerbahce se Michal Kadlec do turecké ligy podíval jen na 48 minut v duelu s Kayserisporem, jeden zápas proseděl na lavičce. Odehrál také tři ze čtyř zápasů v předkolech Ligy mistrů a zasáhl do dvou utkání tureckého poháru. Zato v reprezentační sestavě se na podzim objevil hned čtyřikrát. |
Je ve hře spíš hostování, nebo přestup?
Ani na to nedokážu odpovědět. Především vůbec nevím, jaké záměry má Fenerbahce. Třeba řeknou, že šanci dostanu, a proto mám zůstat.
Angažujete se v jednáních?
Nejsem od toho, abych to řešil, je to věcí manažerů, hlavně Sport Investu, který mě zastupuje. Dokud nebude přede mnou nějaká jasná nabídka, je zbytečné, abych se těmi úvahami jakkoliv zatěžoval.
Kdy jste se vlastně dozvěděl, že vaše pozice v týmu, který vede tureckou ligu, bude tak složitá?
Po několika úvodních kolech. Zpočátku to člověk moc nevnímal, hráli jsme i o Ligu mistrů, nějakou příležitost jsem dostal. Jenže s tím pravidlem o počtu cizinců, kteří mohou v zápase nastoupit, je to složité. Teď se třeba vykartoval levý obránce, ale je to Turek, takže jsem stejně nemohl hrát, musel místo něj nastoupit Turek. Už jsem s tím smířený, je to škoda.
Kteří cizinci jsou nyní ve Fenerbahce nejdůležitější?
Vždycky se říká, že jisté místo nemá žádný hráč, ale často je potom skutečnost jiná. Hrajeme na tři útočníky, to jsou všechno cizinci a další zahraniční útočník sedí na lavičce. Jedno místo pak připadá na zálohu, kde se točí Brazilec Baroni a Portugalec Meireles. A jedno zbývá obraně, kde teď na pravém stoperovi dostává prostor další Portugalec Alves. Zbytek už jsou jenom Turci. Z nominace na zápas proto vždycky musí vypadnout čtyři hráči ze zahraničí, tři jsme jasní – já, Nigerijec Jobo a Švéd Holmen. Čtvrtý je pak jeden ze záložníků.
V turecké lize jste nastoupil jen jednou na 48 minut, málokdy se dostanete aspoň na lavičku. Jak velká je šance, že byste začal hrát?
Šance je vždycky, ale je to složité. A těžko se mi ta situace komentuje. Vše totiž závisí na trenérovi, musel by začít sázet na někoho jiného. Jsme první, vedeme o hodně bodů, takže není důvod cokoliv měnit. Prioritou je získat titul. Já trénuju, makám dál a čekám, co bude.
S tureckým trenérem Ersunem Yanalem, který do týmu přišel krátce po vás, jste se o své situaci bavil, nebo není moc přístupný debatám?
Nemluvili jsme spolu, nefunguje to tak, jako jsem to zažil třeba v Leverkusenu s Heynckesem, kterého si pamatuju jako komunikativního trenéra.
Jak udržujete zápasové vytížení?
Asi před měsícem jsem přišel, že bych si chtěl zahrát za béčko, a to se na mě dívali jako na exota. Asi se na to ještě nikdo nezeptal. Fenerbahce nějaký rezervní tým má, ale funguje to tady jinak než v Evropě. Bylo mi řečeno, že mi dají vědět, ale už jsem pak k tomu od nikoho nic neslyšel.
Turecká posedlost fotbalem je známá. Řeší tamní média důkladně vaši situaci?
Občas se o mně píše, v poslední době vycházely hlavně články, že mám jít tam a tam. Nevím, odkud ty informace novináři berou. Já těm článkům stejně vůbec nerozumím. (směje se)
A co říkají fanoušci?
Většina lidí, co mě na ulici poznají, moc anglicky neumí. Takže spíš chtějí jen společnou fotku, konverzace moc možná není.
Štvaly vás na podzim ve vašem okolí hlasy, že jste do Turecka neměl chodit?
Po bitvě je každý generál, to jsem každému říkal. Stávají se daleko horší věci. Jde jen o to, že nehraju, jinak je tady všechno v pohodě. Uvidíme, co bude dál.
Kdybyste hrál, byl by v Turecku dobrý život?
Samozřejmě. Někteří hráči, kteří teď někde hrají pravidelně, by si to se mnou možná i vyměnili. Je mi tady fajn, a kdybych hrál pravidelně, bylo by to úplně super. Přece jen je to práce, když v ní člověka něco štve, tak je prostě naštvaný.
Zájemci o KadleceTurecká i německá média už přinesla několik „zaručených“ zpráv, kam může Kadlec v zimě odejít. |
Co vás na životě v Turecku nejvíc zaujalo?
Zajímavé je tady podnebí. V létě bylo horko, teď sice i sněžilo, ale zima je tady každopádně příjemnější. Zajímavá je v Istanbulu třeba obrovská nabídka restaurací, obchodů. A stačí vám tady žít tři měsíce, abyste mohl napsat knížku. Nejde jen o pozitivní nebo negativní zážitky. Oproti Evropě je to prostě jiný svět – doprava, jednání s úřady, lidé. Je to velká životní zkušenost.
Nejvíc jste toho na podzim odehrál za reprezentaci. Už jste mluvil o své situaci s novým koučem Pavlem Vrbou, který tým nově povede?
Vůbec ne, zatím se se mnou nespojil.
Co vůbec říkáte na jeho jmenování?
Osobně ho neznám, proto nemůžu posuzovat, jaký je to trenér a člověk, co od něj čekat. Potkal jsem se s ním jen několikrát na nějakých akcích, kdy jsme si podali ruku. Působí sympatickým dojmem a mluví za něj práce, úspěchy, které dokázal s Plzní. Ale blíž ho neznám.
Na vaše první pořádné setkání zřejmě dojde na začátku března, kdy reprezentaci čeká přípravný duel proti Norsku. Mrzí vás, že se nakonec nebude hrát v Uherském Hradišti, ale v pražském Edenu?
Je to škoda, svaz Hradiště oznámil už před dvěma lety, takže jsem se na zápas celou dobu těšil. Nevím, co za tou změnou je. Možná chtějí nového trenéra představit na větším stadionu. Ale Hradiště už před lety hostilo i poslední reprezentační zápas Pavla Nedvěda, což byla obrovská událost, a tehdy se místo utkání taky neměnilo. Uherské Hradiště by určitě zvládlo i premiéru trenéra Vrby.
S kým prožijete letošní Vánoce?
V Turecku je pauza až v lednu, ještě nás čeká 29. prosince zápas. Takže poprvé nebudu na Vánoce s našima, se ségrou. V poslední době to byl vždycky jeden z mála dnů v roce, možná i jediný, kdy jsme se všichni sešli u jednoho stolu. Přijede sem za mnou přítelkyně a Štědrý večer si uděláme tady.
Jaké svátky vás v převážně muslimském Turecku čekají?
Doufám, že část českých Vánoc přítelkyně přiveze, třeba kapra. Stromek mám, ten se tady sehnat dá, i když úplně jednoduché to není. Na 24. prosince máme na šestou hodinu naplánovaný večerní trénink, my hráči ze zahraničí, z Evropy, z Afriky, Brazílie. Tajně doufáme, že to ještě změní. Ale je vidět, že tureckým muslimům Vánoce nic neříkají.
Není na Istanbulu vůbec poznat, že se blíží Vánoce?
To zase jo, město je nazdobené, protože v samotném Istanbulu jsou muslimové a křesťané zhruba půl napůl. Lidé tady vědí, že nějaké Vánoce jsou.
Kdy se dostanete domů?
Před týdnem jsme za páteční výhru dostali volný víkend, tak jsem byl za našima v Hradišti. To sice ještě nebyly úplné Vánoce, ale užili jsme si to i tak. Dárky jim pak rozdám na konci roku, Silvestr totiž prožijeme spolu s kamarádem a našimi přítelkyněmi ve Velkých Karlovicích.
